Pudel Jindřich

Pudel Jindřich

*22.8.1921 - †2.7.2009

Funkcionář

Uznání a ocenění:
Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, držitel Medaile dr. Otakara Koutského, držitel titulů Vzorný trenér (1971) a celé řady diplomů, čestných odznaků a pamětních medailí za zásluhy o rozvoj čs. volejbalu. Držitel veřejného uznání II. stupně za zásluhy o rozvoj čs. tělovýchovy (ČSTV, 1978) a držitel Medaile dr. Miroslava Tyrše za přínos v rozvoji tělesné výchovy (ČOS, 1986).

Jméno a příjmení: Jindřich PUDEL

Datum narození: 22. srpna 1921

Datum úmrtí: 2. července 2009

Stručná charakteristika:
hráč, později trenér družstva mužů a dorostu, rozhodčí I. třídy a dlouholetý významný funkcionář Sokola Samotišky (náčelník, později předseda jednoty) a KV ČSVS Olomouc (člen STK). Po vzniku federace v roce 1968 se stal předsedou Komise mládeže Českého ÚV ČSVS a současně I. místopředsedou Federálního ÚV ČSVS.

Nahlédnutí do soukromí:
Narozen v Samotiškách nedaleko Svatého Kopečka u Olomouce v rodině berního úředníka Jana Pudela. Jeho maminka Vlasta byla úřednící okresní pojišťovny, velká sportovkyně a náčelnice místního Sokola. V roce 1926 byl otec přeložen do slovenské Skalice, kde Jindřich prožil dětství a zahájil studium gymnázia. Po návratu rodiny do Samotišek pokračoval ve studiu v Hodoníně a dokončil jej maturitou v Olomouci.
Původním povoláním byl úředníkem pojišťovny, později ekonomického útvaru podniku na výrobu plynových spotřebičů Moravia (později MORA) v Mariánském Údolí. Do důchodu odešel z funkce plánovače výroby.
Od roku 1949 ženatý, manželka Věra byla středoškolskou profesorkou češtiny a angličtiny, později pracovala také v ekonomickém úseku Moravie. Prožili spolu bezmála 60 let (zemřela 24. 5. 2009) a jejich dva synové Jindřich ml. (roč. 1952) a Aleš (roč. 1956) patří mezi otcovy volejbalové odchovance a dodnes aktivní hráče. Jejich přičiněním se Jindřich dožil 6 vnoučat a 2 pravnoučat.
Jeho mladší bratr Vlastimil Pudel (roč. 1933) jej následoval v celé volejbalové kariéře a dodnes je činným funkcionářem a rozhodčím KV ČVS Olomouc.

Sportovní aktivity:
Při studiu základní školy a gymnázia ve Skalici a později v Hodoníně se věnoval především klasické sokolské gymnastice (cvičení prostná a nářaďová) a teprve v 18 letech poznal (jak často říkával) ten „nejkrásnější sport volejbal“.
Po válce se podílel na znovuobnovení činnosti místního Sokola, v letech 1942 - 1962 byl jeho náčelníkem a stál u založení volejbalového oddílu. Stal se nejen jeho hráčem, trenérem a funkcionářem, ale doslova vůdčí osobností. Především jeho zásluhou byl v letech 1960 - 1962 vybudován v Samotiškách svépomocí a s minimálními náklady volejbalový areál (materiál z bouraček, práci brigádně členové VO a jejich příznivci).

V roce 1960 absolvoval ÚŠ ČSTV, získal kvalifikaci trenéra II. třídy a začal se věnovat trenérské práci s družstvy mužů i mládeže (žáci, dorostenci). S družstvem mužů vyhrál v roce 1962 krajský přebor, v roce 1963 skončil jeho tým na 2. místě turnaje I. československých sportovních her (turnaj v Samotiškách organizačně zabezpečoval) a v roce 1966 postoupil do II. ligy, kde se držel až do začátku 70. let.
S mládeží pracoval více jak 25 let (1957 - 1982) a vychoval desítky kvalitních hráčů, z nichž někteří se uplatnili ve vyšších soutěžích. Byli to např. Jiří Derka (mistrovská Zbrojovka Brno), Stanislav Kudela (Dukla Trenčín), Václav Přibyl (Dukla Liberec) a nejslavnějším Vlastimír Lenert (dlouholetá opora mistrovské Dukly Liberec, reprezentant ČSSR a člen Síně slávy ČV). V roce 1963 byli jeho dorostenci zařazeni do moravské skupiny prvního ročníku celostátní I. DL, ve které se udrželi až do roku 1972.

V roce 1971 byla jeho výchovná práce oceněna titulem „Vzorný trenér“. Jako člen STK při KV ČSVS se podílel na organizaci mládežnických soutěží na Severní Moravě, které pro svou novou efektivní strukturu získaly vysoké renomé.

V roce 1968 po federativním uspořádání našeho státu a všech jeho institucí byl zvolen předsedou nově ustavené Komise mládeže při Českém volejbalovém svazu a dlouhá léta řídil její práci. Současně se stal I. místopředsedou Federálního ÚV ČSVS a po předsedovi Janu Báčovi druhým nejvyšším představitelem našeho volejbalu.

Volejbal dokázal hrát ještě ve svých 65 letech, když v týmu se svými syny a dalšími rodinnými příslušníky získal prvenství v krajském turnaji „Hraje celá rodina“.

Autor: Zdeněk Vrbenský