Koutský Otakar

Uznání a ocenění:
Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů
Mistr sportu, držitel zlaté medaile ČOV (1992) a dvojnásobný držitel Zlaté medaile FIVB (první udělena při zasedání FIVB v rámci OH 1972 v Mnichově za zásluhy o rozvoj světového volejbalu, druhá u příležitosti jeho 80. narozenin – předána bohužel „in memoriam“). Od roku 2005 jsou významní funkcionáři KV ČVS oceňováni udělením Medaile Otakara Koutského.

Jméno a příjmení: Otakar KOUTSKÝ

Volejbalová přezdívka: O T Y L A

Datum narození: 26. dubna 1916 v Pardubicích

Datum úmrtí: 13. srpna 1996 v Praze

Charakteristika:
196 cm vysoký smečař Sokola Pardubice I (za války SK Pardubice), mistr ČSR 1939 a Protektorátu 1944, v letech 1946 - 1947 reprezentant ČSR s účastí na zájezdu našeho výběru do Francie a Alžíru a následnou trenérskou stáží u výběru Francie v roce 1947. Od roku 1946 místopředseda již samostatného ČSVS a jeden z účastníků pražské schůzky zástupců volejbalových federací ČSR, Francie a Polska v roce 1946, při které byla podepsána dohoda o ustavení FIVB. Delegát ustavujícího kongresu FIVB v Paříži 1947, v letech 1953 - 1958 viceprezident FIVB, v období 1951 - 1957 a 1970 - 1972 výkonný předseda ČSVS a do roku 1977 aktivní svazový funkcionář.

Nahlédnutí do soukromí:
Narozen na pardubické Královské třídě č. 108 ve vážené rodině - otec právník, maminka za svobodna operní pěvkyní. Jeho první vychovatelkou byla babička, která jej naučila číst, psát a počítat tak dobře, že byl v 6 letech zařazen rovnou do 2. třídy ZŠ. Po studiu a maturitě na pardubickém Reálném gymnáziu u sv. Jana Křtitele (1926 - 1934) byl přijat na Právnickou fakultu pražské Univerzity Karlovy. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 absolvoval kurz při pardubické Obchodní akademii a až do konce války pracoval jako závozník u místní firmy Franckovka, obchodující s kávovinami. Vysokou školu dokončil krátce po válce s promocí v únoru 1946 a stal se (stejně jako jeho otec) doktorem práv. Rodiče bohužel neměli možnost se z tohoto úspěchu radovat, otec mu zemřel na TBC již v roce 1926, maminka v roce 1939. Po promoci odstartoval novopečený JUDr. Koutský profesní dráhu, která je natolik výjimečná, že na závěr sportovního profilu přikládáme její stručnou rekapitulaci. Ženatý od roku 1941, manželka Marie roz. Kejlová, synové Otakar jun. (roč. 1943) a Ivan (roč. 1947) - oba vysokoškoláci s inženýrským titulem a oba aktivní volejbalisté (Ota si zahrál na vojně I. NL za Duklu Kolín a Ivan stejnou soutěž za Potrubí Praha). K Otylovým koníčkům patřilo cestování, historie a kvalitní hudba všech žánrů (jako samouk rád muzicíroval na piáno a tahací harmoniku).

Sportovní a volejbalové začátky:
Již během studií na ZŠ a gymnáziu jej rodiče posílali do Sokola a nebránili mu ani v dalších sportovních aktivitách, provozovaných především na Turistické plovárně. Věnoval se lehké atletice (skokům do dálky a do výšky, vrhu koulí), basketbalu, volejbalu, chodil šermovat, jezdil na kole a byl aktivním členem Klubu českých turistů. V době studií na UK (1934 - 1939) bydlel přes týden v Praze na Masarykově koleji, domů jezdil na víkendy a tuto cestu dokázal absolvovat i na kole. V roce 1932 (jeho 16 letech) jej mezi sebe vzali volejbalisté Sokola Pardubice I, patřící v té době mezi nejlepší v soutěžích ČOS i svazových. Díky své urostlé postavě se v krátké době stal jejich hráčskou oporou (tzv. prvním smečařem) a později neformálním vůdcem družstva. Současně zahájil i své funkcionářské aktivity v podobě spoluúčasti na pořadatelství finále volejbalových mistrovství Protektorátu Čech a Moravy v Pardubicích v letech 1941 a 1942.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Volejbal hrál závodně v nižších soutěžích ještě v Lovosicích a v Rudníku u Hostinného (v rámci svého pracovního působení), po přestěhování do Prahy v roce 1951 se k němu díky pracovnímu vytížení dostal již pouze příležitostně. Pokud mu to ale čas dovolil, nikdy neodmítnul zahrát si s dalšími legendami našeho protektorátního volejbalu na různých veteránských turnajích.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci ČSR:

Funkcionářské aktivity:

Pracovní aktivity a funkce:

FOTO:

Volejbalisté Sokola Pardubice I patřili na přelomu 30. a 40. let minulého století mezi trojici nejlepších českých sokolských týmů (společně se Sokolem Vysočany a Sokolem Plzeň V) a současně i mezi nejlepší týmy svazových mistrovství ČSR. První mistrovský titul vybojovali v roce 1939 v Brně-Žabovřeskách. Otyla Koutský na snímku s pohárem.

K tradičním volejbalovým atrakcím patřila i derby výběrů Čechy - Morava. Na snímku výběr Čech z let 1938-39, zleva stojí Hynek Bočan (Sokol Plzeň V), Otakar Koutský (Sokol Pardubice I), Josef Svoboda (SK Slavia), Josef Reicho (Sokol Vinohrady) a Josef Klíma (SK Slavia), dole zleva Jiří Těšitel (Zaměstnanci m. Prahy), Vladimír Bulena (Sokol Vysočany) a Oto Rybáček (Zaměstnanci m. Prahy).

Na snímku napravo dvojblok Pardubic (Koutský napravo) v ligovém utkání se Spartou Praha v rámci Protektorátní zemské ligy v roce 1944, kdy se podruhé staly Pardubice mistry republiky.

Kompletní tým SK Pardubice v roce 1942, Otyla Koutský uprostřed.

27. srpna 1946 bylo na kurtech Sokola Vinohrady sehráno první poválečné mezistátní utkání ČSR - Francie (3:0). Na snímku vítězná sestava, zleva kouč Antonín Procházka (SSK Život) a hráči Rybáček (ZMP), Vondřich (Slavia Praha), Beneš (Plzeň Radbuza), Chlup (Židenice Brno), Češpiva (Philips), Valenta (Židenice), Horák (ZMP), Svoboda (Sparta), Reicho (Philips) a Koutský (Pardubice).

Odveta za pražské utkání byla sehrána v roce 1947 v Paříži (3:1 pro naše reprezentanty) v rámci zájezdu obměněného výběru ČSR do Francie a Alžíru v roce 1947. Zleva stojí Koutský (Sok. Pardubice), Beneš (Plzeň Radbuza), Reicho (SSK Život Praha), Valenta (Židenice Brno), francouzský funkcionář, Svoboda (Sparta), Nogol (Vítkovice) a Zoch (Sok. České Budějovice), zleva dole Bureš (ZMP), Kavka (SK Prosek), Fučík (Sok. Kolín), Zeman (STO Benešov) a Češpiva (Sok. Vysočany).

Na snímku z ME 1955 v Bukurešti se sešla celá elita naší tehdy veleúspěšné výpravy se ziskem dvou sad zlatých medailí. Zleva vedoucí výpravy dr. Otakar Koutský, trenér našich žen Metoděj Mácha, kapitán družstva mužů Karel Láznička, kapitánka družstva žen Bobina Valášková, trenér mužů doc. Josef Kozák, technický vedoucí Jaroslav Maděra a státní trenér volejbalistů ČSR Václav Matiášek.

Poslední snímek je z roku 1992 a ze setkání jubilantů ČVS, při kterém byla dr. Koutskému udělena Zlatá medaile Českého olympijského výboru. Přebírá ji z rukou legendy našeho olympijského sportu, gymnastky Věry Čáslavské, v té době předsedkyně ČOV. Nad rukou přebírajícího Otyly zahlédne pozorné oko hlavu Josefa „Buldy“ Musila, který v tomto roce slavil 60 let.

Zdeněk Vrbenský