Chrástek Josef

Uznání a ocenění: 
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů. Čestný člen české Společnosti tělovýchovného lékařství (1995), člen New York Academy of Science (1999), čestný člen Společnosti pro hypertenzi (2000).

Jméno a příjmení: Josef CHRÁSTEK

Volejbalová přezdívky: Doxon, Lidohoj či Chroustek

Datum narození: 1. srpna 1925 v Litovli

Datum úmrtí: 19. ledna 2017 v Mariánských Lázních

Charakteristika: 
Tělovýchovný lékař, člen a dlouholetý předseda Zdravotní komise volejbalové sekce ÚV ČSTV a volejbalistů VŠ Praha. 
V letech 1955 - 1967 lékař našich reprezentačních družstev mužů a žen s podílem na jejich přípravě a úspěších, vyjádřených ziskem 12 medailí z ME, MS a OH (5 zlatých, 5 stříbrných a 2 bronzových).

Nahlédnutí do soukromí:
Z Litovle se rodina přestěhovala do Šumperku, odkud byla po roce 1938 (záboru Sudet Němci) vystěhována, bydlela postupně na pěti různých místech Moravy, až zakotvila v Jihlavě. Zde Josef zahájil studium reálného gymnázia, které bylo v listopadu 1941 Gestapem uzavřeno a s dalšími spolužáky byl totálně nasazen jako pomocný dělník do muniční továrny, kde pracoval až do konce války. 
Ihned po jejím skončení dokončil maturitou RG v Jihlavě, odešel do Prahy studovat Lékařskou fakultu UK (1945 - 1952) a současně Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy (1946 - 1950). Po dokončení studií a lékařské praxi (Strakonice, Jihlava) nastoupil v roce 1954 do Ústavu tělovýchovného lékařství UK, kde začínal jako asistent a končil jako docent. Jeho lékařské aktivity a úspěchy jsou popsány v samostatném odstavci. 
Třikrát ženatý, z prvního manželství má dceru a syna, díky kterým se těší ze tří vnoučat. Nejstarší Martina absolvovala FTVS (a v době studia reprezentovala ČSSR v běhu na lyžích), prostřední Tomáš je inženýrem ekonomie a nejmladší Jiří studentem strojní fakulty ČVUT.

Sportovní aktivity:
Jako většina jeho vrstevníků začínal se sportem již od dětství v Sokole Litovel a pokračoval v Sokole Šumperk, kde se seznámil také s volejbalem, o kterém říká: „Hrál jsem jej rád, ale moc mi to nešlo“. Po zrušení Sokola v roce 1941 se pokoušel hrát tenis, ale tyto pokusy byly přerušeny totálním nasazením. K tenisu se vrátil až po studiích a hrál jej dokonce závodně (I. třídu pražského přeboru). Při svém pracovním působení v Tunisku se mu v roce 1969 podařilo probojovat až do finále místního mistrovství a stal se vicemistrem země. Tenisu věnoval volné chvíle i po přestěhování do Mariánských Lázní v roce 1983 a chodí si jej zahrát dodnes „ač stár a s tělem bolavým“, jak tuto informaci sám okomentoval.

Lékařské působení a úspěchy v zaměstnání:
Po dobu 30 let působení v Ústavu tělovýchovného lékařství UK (1954 - 1983) se zabýval vlivem tělovýchovných aktivit na organizmus člověka (zdravého i nemocného) a věnoval se především preventivní kardiologii a výzkumu hypertenze. Jako pedagog přednášel medikům tuto problematiku bezmála 25 let. 
Díky bývalým spolužákům z Ústavu pro vzdělávání profesorů TV doc. Josefu Kozákovi a Zdeňkovi Malému se začal zabývat vrcholovým volejbalem. Na téma „Vrcholná odbíjená a lékaři“ získal v roce 1965 titul kandidáta lékařských věd a v roce 1968 (uprostřed „Pražského jara“) habilitoval na docenta prací „Tělesná výchova v prevenci v léčbě hypertenzní nemoci“. 
V témže roce byl pozván jako expert tělovýchovného lékařství do Tuniska, kde působil 2 roky v roli lékaře sportovních reprezentantů této země. Zde vznikly tři publikace ve francouzštině (později přeložené do češtiny) o medicínském a výkonnostním profilu tuniských vrcholových sportovců včetně volejbalistů. 
V roce 1983 opustil ÚTL UK i Prahu a začal pracovat ve Výzkumném ústavu balneologickém v Mariánských Lázních v roli vědeckého pracovníka až do roku 1991. Další 3 roky vykonával funkci ředitele tohoto ústavu (1992 - 1994) a po odchodu do důchodu ještě pracuje na zkrácený úvazek jako lázeňský lékař v hotelech Golf a St.Antonius.

Lékařská spolupráce s volejbalovým svazem a jeho reprezentačními družstvy:
V roce 1954 byl kooptován do předsednictva Ústředního výboru sekce odbíjené při Státním výboru pro tělesnou výchovu a sport (SV TVS, od roku 1957 ČSTV) a v témže roce byla ustavena Zdravotní komise Českého výboru sekce odbíjené, které byl předsedou až do roku 1968. V této komisi pracovalo postupně 12 lékařů, jedna velmi tvořivá zdravotní sestra a platnými spolupracovníky byli i kolegové ze slovenské ZK, zřízené v Bratislavě. 
Při pražských šampionátech (ME mužů a žen v roce 1958 a MS mužů v roce 1966) se této skupině lékařů podařilo vyšetřit téměř všechna startující družstva jak z hledisek zdravotních, tak antropologických a funkčních (trénovanost). Výsledky umožnily porovnat národní celky mezi sebou a přirozeně ve vztahu k umístění v soutěži. Vznikla tak odborná dokumentace, umožňující srovnání s vrcholovými volejbalisty budoucích generací. Zdravotní komisi se tenkrát podařilo přenést některé vyšetřovací metody přímo do hráčského prostředí. Lékaři tak měli možnost poznat např. reakce krevního oběhu v předstartovním stavu, během utkání a následně rychlost zotavující fáze. Úroveň fyzické výkonnosti v průběhu přípravného období byla soustavně testována i po dobu několika měsíců. Poznatky z tohoto sledování občas posloužily trenérům k výběru hráčů pro reprezentaci i pro jejich nasazení do utkání. V letech 1972 - 1983 působil jako lékař volejbalového SVS MŠ při VŠ Praha.

Jako lékař reprezentačních družstev mužů a žen ČSR a ČSSR v letech 1955 - 1967 se podílel na jejich přípravě a zdravotním zázemí a právem mu náleží podíl slávy z úspěchů tzv. „zlaté éry“ našeho volejbalu (v následném výčtu úspěchů chybí stříbrná medaile mužů na OH 1964 v Tokiu, na kterých nebyl členem doprovodného týmu lékařů naší výpravy).

Vrcholné akce:
1955      účast na ME v Bukurešti, muži i ženy zlaté medaile
1956      účast na MS v Paříži, muži zlaté medaile, ženy 4. místo
1958      účast na ME v Praze, muži zlaté a ženy stříbrné medaile
1960      účast na MS v Brazílii, muži stříbrné a ženy bronzové medaile
1962      účast na MS v Moskvě, muži stříbrné medaile, ženy 5. místo
1963      účast na ME v Bukurešti, muži 5. místo, ženy 6. místo
1966      účast na MS mužů v Praze ČSR, zlaté medaile
1967      účast na ME v Istanbulu, muži stříbrné a ženy bronzové medaile.

Další významné turnaje:
1957      účast na turnaji mužů v Sofii (2. místo), pořádaném v rámci zasedání MOV v Sofii (volejbal zařazen mezi olympijské sporty) 
1959      účast na Turnaji tří kontinentů v Paříži, 2. místo mužů mezi nejlepšími celky z Asie, Ameriky a Evropy
1963      účast na Předolympijských hrách v Japonsku (4. místo žen na turnaji v Tokiu a následné exhibice v Hirošimě, Jokohamě a Ósace)
1965      účast na 1. ročníku Poháru světa mužů ve Štětíně a Lodži (2. místo)

Publikační činnost:
V letech 1954 - 1967 byl stálým dopisovatelem a autorem odborných článků v časopisech Košíková-Odbíjená a Volejbal, příležitostně v časopise Teorie a praxe tělesné výchovy. 
V roce 1967 mu byla vydána monografie „Vrcholná odbíjená a lékaři“, ve které shrnul dosavadní výsledky své práce i celé Zdravotní komise. 
V roce 2003 vydal knížku vzpomínek na MS v Brazílii 1960, předolympijský turnaj v Japonsku 1963 a na ME v Turecku 1967 pod názvem „To bylo tenkrát s volejbalem“. 
Ze své medicínské činnosti uveřejnil na 220 výzkumných prací, část z nich byla vydána také v němčině, francouzštině a angličtině. 
V roce 1978 vydal v Avicenu monografii „Tělesná výchova v prevenci a léčbě hypertenzní nemoci“, která získala cenu nejlepší práce Společnosti Jana Evangelisty Purkyně v roce 1979. 
Podílel se i na tvorbě několika učebních skript pro studenty medicíny. 
V letech 1984 - 1995 zpracoval závěrečné zprávy o vlivu lázeňské léčby včetně rehabilitačního tréninku na vysoký krevní tlak a na stavy po prvních srdečních katetrizacích a po transplantaci srdce.

Zdeněk Vrbenský