Okénko předsedy ČVS Marka Pakosty - quo vadis dívčí volejbale

Vážená volejbalová rodino, k tomu, abych si vybral jako další téma dívčí volejbal, mě inspirovalo několik faktorů. Máme dlouhodobě (díval jsem se od roku 2008) v oblasti mládeže poměr dívek a chlapců zhruba 70 % / 30 %. Dívek je tedy výrazně více. Poslední medailový úspěch v oblasti dívek jsme zaznamenali v roce 2010, kde naše juniorky obsadily 3. místo. Poslední dvě generace 2000/2001 (juniorky) a 2002/2003 (kadetky) se nedostaly na ME vůbec. Máme atypicky nastavené věkové kategorie od 1. 7. - 30. 6. a soutěže, které neumožňují pracovat s hráčkami během sezóny.

Jak jsme na tom u chlapců? Výsledkově lépe, nyní máme dvě generace po sobě medailové - 1999/2000 (junioři) zlato na ME U19 2017 a stříbro na ME U20 2018 a 2001/2002 (kadeti) stříbro ME U18 2018. Co dělají jinak a lépe než v dívčí části? Zjednodušeně řečeno, měli odvahu uzpůsobit soutěže tak, aby pro potřeby reprezentačních výběrů vytvořili prostor pro cca 100 tréninkových dní ročně. Tedy nejen po klubové sezoně, ale i v průběhu. Sjednocením věkových kategorií si prošli v okamžiku, kdy se posunuly standardy mezinárodních federací CEV a FIVB. Ty jsou logicky od 1. 1. do 31. 12., v českých podmínkách byly nastaveny v minulosti od 1. 7. - 30. 6 či 1. 9. - 31. 8. podle toho, jak se to zrovna hodilo.

A tak jsem se začal ptát lidí, kteří se pohybují v mládežnickém volejbale, a považuji je za odborníky, PROČ? Proč nemáme výsledky, proč děláme věci jinak než ostatní volejbalově vyspělé státy, proč logicky neumíme využít větší základnu dívek k lepšímu výkonnostnímu a vrcholovému volejbalu? V čem jsme jako země tak specifičtí, že neustále setrváváme v našich zajetých kolejích, když okolní volejbalový svět jede po jiných? Otázky logické a jednoduché, hledání odpovědí značně komplikovanější a pracnější. 

Obecně se dá říci, že jsme jeden ze sportovních svazů, který se snaží maximálně respektovat klubovou úroveň. Co tím myslím? Necháváme hráče hrát za kluby, čímž umožňujeme, aby kluby neměly narušenou činnost. Výrazně finančně podporujeme kluby a trenéry v nich, které jsou v systému SCM, SpS, tedy talentovanou mládež. Opakem by byla centralizace. V daném ročníku se vyberou talentovaní hráči či hráčky a ve vybraných centrech plně řízených svazem se centrálně připravují. Je to samozřejmě na úkor klubů, které o takové hráče přijdou. Je to také na úkor financí alokovaných na SCM, SpS. Z pohledu výsledků si dovolím říci, že se jedná o časově rychlejší řešení. Může ale nenávratně poškodit klubovou kontinuitu a schopnost vychovávat další talenty, které do systému musí někdo (rozuměj klub) dodávat. Zde mají i ty menší kluby důležitou roli, když často produkují hráčky pro systém SCM.

Ve financování sportu ze strany státu lze vyčíst jasné trendy. MŠMT programem MŮJ KLUB nastavila přímé financování masové úrovně sportu bez možnosti participace ze strany svazů. Vedle toho zde máme program TALENT určený na talentovanou mládež, např. v systému SCM, SpS.  Zde očekáváme nárůst finančních prostředků, ale také požadavků ze strany MŠMT. A ve finále měřitelných výsledků. 

Náš dívčí volejbal se nachází tak trochu na křižovatce. Je potřeba reagovat na vývoj a měnící se podmínky. Od minulého roku probíhají v oblasti dívek diskuse zaměřené na téma sjednocení věkových kategorií s mezinárodní úrovní a úprava soutěží. Jedno takové fórum byla programová konference mládeže na konci 2018, další pak seminář SCM, SpS. Nyní by měl proběhnout ještě jeden seminář při příležitosti Českého Poháru žákyň v Hradci Králové na konci března. Diskusi akceptuji jako jedinou přínosnou a konstruktivní formu, jak formulovat a obhájit názory a postoje.

Přeji všem odpovědným lidem v oblasti mládeže, aby našli odvahu vystoupit ze své „zajeté a komfortní“ zóny. Změna, která je příčinou každého posunu ve vývoji, právě takové opuštění zajeté rutiny přináší. Dále jim přeji odvahu a otevřenost, aby tam, kde nyní vidí ohrožení, dokázali vidět příležitost. A celému Českému volejbalu pak přeji, abychom v oblasti dívek znovu dosahovali výsledků, které si zaslouží.

Váš

Marek Pakosta - předseda ČVS