Prosincoví jubilanti z řad významných osobností ČVS roku 2023

S končícím rokem 2023 v prosinci vzpomeneme na jediného jubilanta, jednoho z významných aktérů „zlaté éry“ československého volejbalu, který svou desetiletou reprezentační kariéru odstartoval v roce 1955 titulem Mistra Evropy z Bukurešti a ukončil stříbrnou medailí na olympijském turnaji v Tokiu 1964.

Nedožitých 90 let Ing. Zdeňka Humhala

(*30. 12. 1933, †24. 11. 2015)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanta a olympionika ČSR a ČSSR, držitele 2 zlatých (1955 ME Bukurešť, 1958 ME Praha) a 3 stříbrných (1960 MS Rio de Janeiro, 1962 MS Moskva, 1964 OH Tokio) medailí, akademického mistra světa z LSU (Torino 1959). Hráče mužů Slavie VŠ Praha (pětinásobný mistr a čtyřnásobný vicemistr republiky), hrajícího trenéra celků Salvarini Parma a Petrarca Padova v italské sérii A1. Trenéra dorostenek Slavie Praha IPS a juniorek ČSSR. Funkcionáře Mezinárodní komise ČSVS, držitele titulu Zasloužilý mistr sportu.

Pražský rodák se sportovními a volejbalovými začátky v Sokolu Michle a na reálném gymnáziu v Ohradní ulici. Se školním výběrem Gymnázia Budějovická získal v roce 1952 ve Vlašimi titul Přeborníka ČSR kategorie starších dorostenců. Jeho prvními volejbalovými vzory byli hráči pankráckého Sportovního a společenského klubu (SSK) Život – Mistři ČSR 1947 (bratři Karel a Josef Brožovi, Paldus, Reicho a starší bratr Miloslav Humhal).

S nástupem na VŠ se stál členem „resortního“ vysokoškolského DSO Slavia VŠ Praha. Měl štěstí v tom, že se na kurtech Albertova sešla výborná parta mladých talentovaných hráčů, která v roce 1956 sesadila z ligového trůnu armádní tým ÚDA Praha, do roku 1964 patřila k největším favoritům 1. celostátní ligy a stala se zásobárnou čs. reprezentace (Chour, Kemel, Malý, Musil, Purnoch, Perušič, Šmídl, Melíšek aj.). Zdeněk patřil 14 let mezi trvalé opory Slavie, se kterou vybojoval v letech 1956-1959 a 1964 pět mistrovských titulů a v letech 1960-63 čtyři tituly „vicemistra“.

V letech 1953-1964 oblékal reprezentační dres a z prestižních mezinárodních soutěží si přivezl 5 medailí – 2 zlaté a 3 stříbrné, z nichž za nejcennější považoval medaili stříbrnou z první „volejbalové“ olympiády v Tokiu 1964. Dále to byl druhý titul Mistra Evropy z roku 1958 v Praze a 2 stříbrné medaile z MS 1960 v Rio de Janeiro a MS 1962 v Moskvě. K dalším významným trofejím patřil titul Akademického mistra světa z Letní světové univerziády 1959 v italském Torinu.

V roce 1967 se Zdeněk a jeho spoluhráč ze Slavie VŠ Praha Antonín Viche stali prvními československými volejbalisty v italské sérii A1. Volejbalové angažmá v Salvarini Parma v sezoně 1967/68 (2. místo v sérii A1) mu domluvil Doc. Josef Kozák – jeho bývalý klubový a reprezentační trenér, v té době trenér italské reprezentace mužů a akademiků. Následovalo tříleté působení v klubu Petrarca Padova v letech 1968-71, kterým v roli hrajícího trenéra pomohl k postupu do série A1.

Po návratu z Itálie se ujal jako trenér starších dorostenek Slavie Praha IPS (za které hrála jedna z jeho dcer) a v roce 1978 vedl krátce výběr juniorek ČSSR.
V letech 1984-86 byl členem Mezinárodní komise Čs. volejbalového svazu a předsedou mezinárodní sekce Organizačního výboru MS žen v roce 1986 v Praze.

Zájemcům nabízíme podrobný Zdeňkův profil s několika historickými fotografiemi.
První z portrétů v záhlaví je z roku 1968 (kdy oblékal dres Padovy), druhá ze setkání volejbalových “legend“ v Dolním Poříčí u Strakonic v roce 2011.

Na prvním parta olympioniků – medailistů z OH 1964 a 1968 – při jedné z akcí Klubu českých olympioniků v pražské Masarykově koleji v roce 2011. Zleva stojí Smolka (†2020), Perušič, Kop (†2017), Šmídl, Schenk, Svoboda, Musil (†2017), Čuda a Humhal (†2015), dole zleva Groessl (†2023), Šorm (†2022), Procházka a Toman (†2018).

Na druhém snímku manželské páry Eva a Josef Musilovi a Svatava a Zdeněk Humhalovi při setkání stříbrných volejbalistů ČSSR z Tokia 1964 po 50 letech, které 22. října 2014 zorganizoval ČVS v hotelu Questenberk na pražském Pohořelci.

Autor: Václav Věrtelář