Prosincoví jubilanti roku 2024 z řad osobností ČVS

Poslední ohlédnutí za jubilanty roku 2024 patří pětici osobností českého volejbalu – trojici hráčů, trenérovi a funkcionáři. Dva z hráčů již nejsou mezi námi, jediná žijící hráčka patřila k oporám Tatranu Střešovice a ženské reprezentace ČSR a ČSSR na přelomu 50. a 60. let minulého století. Kategorii trenérů reprezentuje osobnost zlínského volejbalu, původně hráč a později trenér mužů Fatry Zlín, které přivedl v roce 1989 do nejvyšší soutěže a v roce 1999 k titulu Mistra ČR. Nejmladším z jubilantů je od roku 1981 „šéf“ volejbalové Rudé hvězdy a následně Olympu Praha s podílem na zisku více jak čtyř desítek mistrovských titulů, funkcionář ženské AVOK a člen výboru ČVS. Trojici žijících jubilantů přejeme do dalších let všechno nejlepší s důrazem na pevné zdraví a pohodu v osobním životě.

90 let Libuše Herštové roz. Kyselkové

(*2. 12. 1934)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSR a ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1958 (Praha) a bronzové na MS 1960 (Rio de Janeiro). Hráčky Slovanu Orbis a Tatranu Střešovice – mistryně ČSSR 1961, v letech 1957-63. Držitelky titulu Mistr sportu.

Pražská rodačka s dětstvím a mládím prožitým ve vesničce Mstětice při železniční trati Praha – Nymburk. Díky nedostatku sportujících dívek na vesnici hrála s klukama přes zimu na zamrzlém rybníku hokej, přes léto fotbal a později rekreačně volejbal. Po nástupu do zaměstnání v Praze si v rámci odborářských sportovních her jejích pohybových dovedností a citu pro míčové hry všiml trenér volejbalistek Slovanu Orbis Boris Dočkal a tak v roce 1954 začala hrát v Nuslích u sokolovny závodně volejbal se startem ve 2. lize. V roce 1956 přestoupila do prvoligového Tatranu Střešovice, za který hrála 9 sezon, tj. do roku 1964. Získala mistrovský titul v roce 1961, 2. místo v roce 1962 a 3. místo v roce 1963. V roce 1961 se vdala za mezinárodního rozhodčího Václava Heršta (*1928, †2013) a vrcholového volejbalu zanechala před narozením dcery Ivy v roce 1965.

Premiéru v reprezentaci si odbyla v roce 1957 na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě (2. místo) a rozloučila se s ní 4. místem na Předolympijských hrách v Tokiu v roce 1963.
Na vrcholných soutěžích získala dvě medaile – stříbrnou na ME 1958 v Praze a bronzovou na MS 1960 v Rio de Janeiru. Na MS 1962 v Moskvě skončila s RD žen na 5. místě a na ME 1963 v Bukurešti na 6. místě. K celoživotním zážitkům patřil historicky první zájezd volejbalistek ČSR do KLDR a ČLR, při kterém vyhrály 7 zápasů z 9 sehraných.

Více informací a několik historických fotografií poskytne zájemcům její profil v rubrice Síň slávy - Hráči, první fotografie v záhlaví vizitky je z konce 50. let minulého století, druhá vznikla při jarním setkání jubilantů ČVS v břevnovském hotelu Pyramida roce 2019.

---

Nedožitých 100 let Zdeňka Soukupa

(*15. 12. 1924, † 25. 10. 1989)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1949-54 reprezentanta ČSR se ziskem stříbrné medaile na MS 1949 (Praha). Hráče SK Rokoska, SO Starý Ostrov, ATK Praha – mistra republiky 1951, Spartaku ČKD Stalingrad, Dynama Praha a Slavoje Praha. Držitele titulu Mistr sportu.

Rodák z Prahy s volejbalovými začátky v roce 1940 v SK Rokoska, který v roce 1936 založil jeho otec Václav Soukup a který startoval v trampské lize a za Protektorátu v divizní české soutěži.
Po zániku tohoto klubu se stal v roce 1947 hráčem Sportovní osady (SO) Starý Ostrov s kurty na libeňském ostrově se ziskem 2. místa na MR 1948 v Bratislavě a 3. místem na MR 1950 v Jilemnici. V době vojenské služby (1950-52) hrál za ATK Praha s 1. místem na MR 1951 v Žilině. Po vojně hrál 1. ligu za Spartak ČKD Stalingrad (bývalý Sokol Vysočany) s 3. místem na MR 1953 v Sokolově a po sestupu Stalingradu do 2. ligy v roce 1955 se vrátil na libeňský ostrov jako hráč Dynama Slavie Praha. Nejvyšší soutěž hrál na postu nahrávače do roku 1961 (svých 37 let) a dalších 20 let působil ve Slavoji Praha jako hrající trenér ve 2. lize a postupně v nižších soutěžích Přeboru Prahy

V reprezentaci se objevil poprvé v roce 1948 startem a vítězstvím na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii a nechyběl na historicky prvním MS mužů, které v roce 1949 hostila Praha. V této době se hrál volejbal ještě systémem dvojic „nahrávač – smečař“ a mezi opory našeho týmu patřila dvojice ze Starého Ostrova Zdeněk Soukup – František Mikota. Po finálové prohře se Sověty se dobrovolně vzdal reprezentace a vrátil se do ní až v letech 1953-54 se 3. místem na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti v roce 1953 a zájezdem výběru ČSR do Francie a Alžírska v roce 1954.

Na prvním snímku v záhlaví vizitky portrét z roku 1949 a na druhém z roku 1988. Ten vznikl při jednom z každoročních srazů volejbalových legend v Dolním Poříčí u Strakonic.

Více informací a několik historických fotografií poskytne zájemcům jeho profil v rubrice Síň slávy - Hráči.

---

75 let Mgr. Vladimíra Pirunčíka

(*16. 12. 1949)

držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj českého volejbalu. Přes 40 let funkcionáře Rudé hvězdy resp. Olympu Praha počínaje funkcí místopředsedy volejbalového oddílu RH a konče dlouholetou a dodnes platnou funkcí předsedy PVK Olymp Praha se zásluhami na zisku velkého množství mistrovských titulů družstev mužů, žen a mládežnických kategorií (žákovské, kadetské a juniorské). Člena a předsedy AVOK žen a člena výboru ČVS za AVOK a PVS.

Rodák z Mělníka, jehož sportem číslo jedna se stala sportovní gymnastika se začátky v TJ Spolana Neratovice. Vojenskou službu absolvoval v letech 1966-68 již jako uznávaný gymnasta v RH Praha a byl současně členem juniorského výběru ČSSR. Po vojně se stal zaměstnancem Ministerstva vnitra, do roku 1970 za RH Praha ještě závodil, v letech 1970-72 byl sportovním instruktorem oddílu gymnastiky, od roku 1975 trenérem mládeže a v letech 1978-81 vedoucím oddělení gymnastiky. Po dálkovém studiu FTVS UK s promocí v roce 1979 držitel kvalifikace trenéra a rozhodčího gymnastiky I. třídy. A je třeba dodat, že po dobu své gymnastické kariéry hrál pro potěšení závodně volejbal za Sokol Mlékojedy v KP 2. třídy.

Volejbalovým funkcionářem se stal roce 1981 s funkcí místopředsedy oddílu SVS MV při RH Praha a od roku 1990 předsedou či prezidentem PVK Olymp Praha po změně klubového názvu. Po založení Asociace volejbalových klubů (AVOK) byl členem a později předsedou ženské sekce, současně členem výboru ČVS za asociaci a později za Pražský volejbalový svaz.

V úvodu jsou zmíněny jeho zásluhy na zisku mistrovských titulů hráčkami a hráči RH resp. Olympu, a připomenout je třeba úspěšné starty mužů a žen v evropských pohárech se šestinásobnou účastí ve finále PMEZ resp. PVP. Domácích mistrovských titulů jsme za dobu šéfování „Píry“ (jak zní jubilantova přezdívka) napočítali 45 s tímto podílem jednotlivých kategorií: 7 titulů muži, 10 titulů ženy, 4 tituly junioři, 12 titulů juniorky, 1 titul kadeti, 8 titulů kadetky a 3 tituly starší žákyně.

V záhlaví vizitky vložený snímek vznikl v roce 2019.

---

Nedožitých 90 let Taťány Benešové roz Ulmonové

(*19. 12. 1934, †16. 8. 2019)

Čestné členky ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů. Seniorské a akademické reprezentantky ČSR a ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1958 (Praha), bronzové na MS 1960 (Rio de Janeiro), stříbrné medaile na Světových akademických hrách 1957 (Moskva). Hráčky Slavie VŠ Praha, Slavoje Plzeň MP (mistryně republiky 1960) a Slavie VŠ Plzeň. Dlouholeté trenérky mládeže, vedoucí krajské základny dívek a TSM při plzeňské Slavii VŠ, trenérky akademiček ČSR a funkcionářky Vysokoškolského volejbalového svazu při ÚV ČSTV. Držitelky ceny „Tibi gratias“, titulu Zasloužilá mistryně sportu.

Mladoboleslavská rodačka se sportovními začátky v Sokole Debř a pokračováním aktivit v rámci studia gymnázia v Mladé Boleslavi. Volejbal začala hrát závodně až při studiu ITVS v Praze v roce 1954 resp. od roku 1955 jako smečařka družstva žen Slavie VŠ Praha se startem v 1. a 2. lize.

Po skončení studia získala umístěnku do Plzně jako asistentka na KTV Lékařské fakulty a stala se oporou ligového celku žen Slavoje Plzeň Masný průmysl (MP). Za „Masnu“ hrála 10 sezon (1959-69) se ziskem mistrovského titulu v roce 1960 a zahrála si na premiéře ženského PMEZ v roce 1961. V letech 1969-71 byla hrající trenérskou žen Slavie VŠ Plzeň ve 2. lize a do roku 1974 ještě B-týmu žen Slavie v krajském přeboru. Současně ve Slavii trénovala družstva dívek.

Premiéru “se lvíčkem na prsou“ si odbyla v roce 1957 na turnaji Světového festivalu mládeže a studentstva v Moskvě (3. místo) a ze Světových akademických her v Paříži ve stejném roce si přivezla stříbrnou medaili. V roce 1958 přispěla k zisku stříbrných medailí volejbalistek ČSR na ME v Praze. V roce 1959 absolvovala historicky první zájezd našich volejbalistek do ČLR a KLDR (z 9 utkání 7 vítězných), v roce 1960 si zahrála na MS v brazilském Riu (3. místo za SSSR a Japonskem). Následovalo 6. místo na ME 1963 v Bukurešti a ve stejném roce ještě 4. místo na Předolympijském turnaji v Tokiu s řadou exhibičních utkání v dalších japonských městech (Hirošimě, Jokohamě, Ósace).

Trenérskou kariéru zahájila v Plzni v roce 1959 jako krajská trenérka mládeže a vedoucí krajské základny dívek, současně začala působit jako lektorka krajských školení trenérů III. třídy. V letech 1962-1981 byla šéftrenérkou TSM dívek při Slavii VŠ Plzeň, s družstvy žákyň a mladších dorostenek získala několik titulů Přeborníka ČSR a ČSSR. Zapojila se také do vysokoškolského volejbalu jako dlouholetá funkcionářka Vysokoškolského volejbalového svazu při ÚV ČSTV (ve funkci vedoucí oblasti Čechy) a jako trenérka výběrů akademiček ČSR při Čs. univerziádách v Olomouci 1971 a Banské Bystrici 1972. Řadu let byla také funkcionářkou Trenérsko-metodické komise volejbalového KVS Plzeň.

První snímek v záhlaví vizitky je z úspěšného roku 1960, kdy byla mistryní republiky a zahrála si na MS v brazilském Riu. Druhý vznikl při setkání českých volejbalových legend v Dolním Poříčí u Strakonic v roce 2013.

Zájemci se mohou podívat na její podrobný volejbalový profil v rubrice Síň slávy - Hráči.

---

80 let Ivana Dostála

(*27. 12. 1944)

držitele medailí Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj českého volejbalu, Medaile Karla Lázničky za dlouholeté a úspěšné trenérské aktivity, Medaile Dr. Otakara Koutského. Hráče TJ Gottwaldov a na vojně VAAZ Brno, trenéra juniorů a mužů VSC Novesta resp. Fatra Zlín - vítězů Československého poháru 1991 se startem v PVP a Mistrů ČR 1999 se startem v Lize mistrů. Dlouholetého předsedy VSC Zlín.

Narozen v Hrotovicích u Třebíče, odkud se v roce 1950 přestěhoval s rodiči do Zlína, kde žije dodnes. Volejbal začal hrát závodně až v roce 1962, ve kterém spolu s partou kluků založili dorostenecký tým při volejbalovém oddílu TJ Gottwaldov. Členem tohoto oddílu resp. klubu je dodnes s výjimkou let 1966-68 na vojně ve VAAZ Brno (2. liga, trenér Vladimír Sobotka).

Po vojně si v Gottwaldově zahrál 1. NL pod vedením trenérů Ladislava Dupala a Karla Novotného. Od roku 1974 působil u družstva jako hrající trenér a po sestupu družstva do 2. ligy v roce 1978 převzal tým jako hlavní trenér. Družstvo pod jeho vedením několikrát zvítězilo v moravské skupině 2. ligy, postup z kvalifikace do NL se podařil až v roce 1984 a do nejvyšší soutěže v roce 1989. Při extraligové premiéře skončil tým v roce 1990 na 4. místě, v roce 1991 vyhrál Čs. pohár a v roce 1992 startoval v PVP. V roce 1993 předal tým mužů Lubomíru Jakubíčkovi a 3 sezony vedl družstvo juniorů Fatry s postupem do 1. DL v roce 1994 a se 3. místem na MR 1995. V tomto roce se vrátil k družstvu mužů jako trenér se ziskem dosud jediného zlínského titulu Mistra ČR v roce 1999, následným startem v prestižní Lize mistrů a s bronzovou medailí za 3. místo ve finále MR v roce 2000.

U mužů působil do roku 2017, od roku 2004 jako asistent a v závěru jako konzultant trenérů Romana Macka a Přemysla Obdržálka. Současně vypomáhal organizačně a metodicky u mládežnických družstev a v letech 1998-2010 vykonával funkci předsedy VSC Zlín. A je třeba dodat, že všechny zmíněné funkce vykonával při zaměstnání.

Snímek jubilanta v záhlaví je převzatý ze svazové registrace.

 

Autor: Václav Věrtelář