Lednoví jubilanti roku 2025 z řad osobností ČVS

Lednovým „ohlédnutím“ začínáme další ročník již tradičních připomenutí významných osobností našeho volejbalu, které se letos dožívají (nebo by se dožili) významného životního jubilea. Toto ohlédnutí patří trojici významných funkcionářů a hráčce a hráči, kteří pomáhali šířit slávu českého volejbalu doma i za hranicemi. První zesnulý funkcionář byl jedním z předsedů ČsVS a předsedou Komise sportovní organizace FIVB. Druhý zesnulý funkcionář hrál předválečnou Trampskou ligu a již ve válečném období se stal volejbalovým funkcionářem a ligovým rozhodčím. Podílel se na organizaci ME mužů a žen v roce 1958 v Praze. Zapojil se i do trenérské práce. Funkcionář žijící byl dlouholetým předsedou a manažérem VK Královo Pole se zásluhami na zisku řady mistrovských titulů družstev žen a juniorek KP. Zesnulá hráčka získala bronzovou medailii na ME 1967 a zahrála si i na mexické olympiádě 1968 (6. místo). Zesnulý hráč oblékl reprezentační dres juniorů, B-týmu mužů a výběru železničářů ČSSR a zviditelnil se také jako jeden z našich prvních „legionářů“ v Belgii – nejdříve jako hráč, později i jako trenér. Žijícímu jubilantovi přejeme do dalších let především zdraví a pohodu v osobním životě!

90 let Ing. Miroslava Jaskulky

(*2. 1. 1935)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj českého volejbalu, držitele Medaile Dr. Otakara Koutského za dlouholetou obětavou činnost ve volejbalovém hnutí, držitele titulu Čestný prezident VK Královo Pole.

Rodák z Kuřimi, které zůstal věrný po celý život. S volejbalem začínal v 15 letech jako dorostenec Jiskry Veverská Bítýška a od 17 let hrál závodně ještě basketbal, házenou a lední hokej. Po zahájení vysokoškolského studia v Brně se věnoval převážně lednímu hokeji a v dresu KPS a ZKL Brno si zahrál nejvyšší soutěž.
K volejbalu se vrátil v roce 1964 jako nahrávač Kuřimi, I. Brněnské a naposledy Baníku Tišnov ve 2. lize. V roce 1970 získal kvalifikaci trenéra II. třídy a následných 20 let působil jako trenér družstev mládeže a dospělých v Tišnově a Kuřimi.

V roce 1990 se stal členem VK Královo Pole, kterému do roku 2009 věnoval svůj volný čas, od roku 1995 ve funkci prezidenta a manažera (přes 20 let). Současně pracoval ve svazových orgánech na okresu a na kraji: 5 let byl předsedou OVS Brno-venkov a řadu let pracoval v Trenérské radě Jihomoravského KVS. Na celostátní úrovni působil v Asociaci volejbalových klubů žen při ČVS - v roce 2004 jako místopředseda, v roce 2005 jako předseda, a od tohoto roku byl členem Výboru ČVS.

V době jeho prezidentování a manažerských aktivit ve VK Královo Pole vybojovaly volejbalistky 5 zlatých, 4 stříbrné a 3 bronzové medaile, vyhrály 4 x Československý a 4 x Český pohár. Také juniorky KP patřily v té době k nejlepším s řadou titulů a dalších medailí.
Jako manažer se zasloužil o vybudování sportovní haly KP ve Vodové ulici (při výstavbě stavbu dozoroval, otevřena 2001) a podílel se na organizaci mezinárodních turnajů žen (Spring Cup, Coca-Cola Cup) a evropských šampionátů, které se v Brně uskutečnily - MS juniorek (1991), ME žen (1993 a 1997) a ME juniorů (1998) se ziskem tří medailí.

Zájemcům nabízíme možnost podívat se na jubilantův profil, natočený ČT pro Volejbalový magazín z 30. 1. 2017.

---

Nedožitých 100 let Jaroslava Vévody

(*3. 1. 1925, †23. 5. 1991)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Narozen ve Vídni českým rodičům, absolvent reálného gymnázia a po válce Přírodovědecké fakulty UK, povoláním učitel tělocviku. V rámci základní vojenské služby absolvoval v roce 1948 kurz pro osvětové pracovníky MNO a v lednu 1949 byl přidělen k výběrovému Armádnímu tělocvičnému klubu (ATK) v Praze.

Při pražských volejbalových šampionátech v září 1949 (I. MS mužů a I. ME žen) se jako osvětový pracovník podílel na závěrečné přípravě obou našich výběrů. Po vojně působil do roku 1956 v různých funkcích v armádní tělovýchově. V letech 1956-57 byl vedoucím sportovního oddělení Státního výboru pro tělovýchovu a sport (předchůdce ČSTV) a v letech 1957-69 vedoucím Oddělení olympijských sportů při ÚV ČSTV.

Na domácí volejbalové scéně byl předsedou Mezinárodní komise ČsVS (1964-68) a následně i předsedou svazu (1968-70), na mezinárodní scéně viceprezidentem FIVB (1961-72) a předsedou Komise sportovní organizace FIVB (1966-72).
Po srpnových událostech roku 1968 neprošel sítem kádrových prověrek a byl z ČSTV „odejit“. Pár let ještě udržel funkce v ČsVS a FIVB, ale v roce 1972 již postupující politická „normalizace“ zasáhla i do těchto aktivit a ze všech volejbalových funkcí byl odvolán. Po roce 1989 byl symbolicky rehabilitován a poslední roky života zastupoval Českou a Slovenskou federaci volejbalu v Československém olympijském výboru.

Zájemcům nabízíme jeho profil v rubrice Síň slávy – funkcionáři, doplněný několika historickými fotografiemi

---

Nedožitých 85 let Jitky Senecké

(*11. 1. 1940, †14. 12. 2012)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSSR v letech 1966-1968, držitelky bronzové medaile z ME 1967 (Istanbul).

Rodilá Pražačka, 165 cm vysoká nahrávačka a vynikající hráčka v poli s přezdívkou „Sendy“ začínala s volejbalem ve Stadionu Mládeže, odkud přešla do Žižky Praha. V letech 1957 a 1958 získala se staršími dorostenkami tohoto oddílu pod vedením Miloslava Novotného dva tituly Přeborníka ČSR a v roce 1958 již pendlovala do druholigového družstva žen. Tam ji v roce 1961 objevil státní trenér Metoděj Mácha a přivedl do prvoligového Slavoje Praha, jehož družstvo žen trénoval. Ve Slavoji byla stěžejní nahrávačkou do roku 1968, ve kterém přešlo takřka kompletní družstvo s trenérem Máchou do Rudé hvězdy Praha.

S vrcholovým volejbalem se „Sendy“ rozloučila v sezóně EXL 1970/71 3. místem pod vedením Jiřího Novotného. S výkonnostním volejbalem se rozloučila po několika sezonách působení na Albertově ve Slavii MFF Praha se startem v NL.

V ženské reprezentaci ČSSR byla v letech 1967-68, v roce 1967 přispěla k zisku bronzových medailí z ME v Turecku (Istanbul) a v roce 1968 k 6. místu na OH v Mexiku.

Zájemcům nabízíme její profil v rubrice Síň slávy – Hráči, doplněný několika historickými fotografiemi.

---

Nedožitých 80 let Zdeňka Míky

(*14. 1. 1945, †5. 2. 2021)

reprezentanta, hráče, trenéra.

Pražský rodák, 196 cm vysoký smečař s přezdívkou „Man“ se seznámil s volejbalem při tělocviku v 7. a 8. třídě ZŠ a ve volejbalu a lehké atletice pak reprezentoval SPŠ strojní v Preslově ulici na Smíchově při Sportovních hrách mládeže. Od 15 do 17 let hrál závodně basketbal za dorost Slavie VŠ Praha a ve volejbalu byl registrován až v roce 1963 jako dorostenec TJ Libeň – Loděnice (dnes Meteor Praha) s účastí v DL.

Následující desetiletou hráčskou kariéru ve vrcholovém volejbalu odstartoval v roce 1964, postupně oblékal dres Lokomotivy Praha (3. místo v roce 1964), Rudé hvězdy Praha (2. a 3. místo v letech 1967 a 1968), Spartaku Potrubí, Anderlechtu Brusel (mistr Belgie 1971), Slavie MFF Praha a opět Potrubí.
V národním podniku Potrubí, resp. Sigma pracoval až do důchodového věku, do roku 1987 hrál a později družstvo volejbalistů podnikové TJ trénoval. Volejbal hrál závodně do svých 60 let, v závěru v nižších soutěžích pražského přeboru za RH Strašnice, Meteor Praha a Páča Maniny.

A také na desítkách osadních turnajů a v soutěžích veteránů. V roce 1999 získal s družstvem Slavoj Břevnov titul Mistra ČR v I. ročníku MR hráčů nad 50 let – tzv. superveteránů.
V závěru hráčské kariéry začal působit jako rozhodčí.

Reprezentační dres ČSSR oblékl při třech příležitostech. Poprvé v roce 1965 na zkušebním (tzv. nultém) ročníku juniorského ME v rumunské Braile, na kterém náš výběr pod vedením Zdeňka Malého skončil na 2. místě. Podruhé po návratu z Belgie v roce 1972 si v dresu B-týmu ČSSR zahrál na mezinárodním Poháru osvobození Bratislavy (trenérem opět Z. Malý) a v roce 1975 reprezentoval ČSSR na Mezinárodním turnaji železničářů v bulharské Sofii se 4. místem (trenér M. Douša).

V letech 1977-79 se vrátil do Belgie jako hrající trenér mužů Machelenu Brusel. Byl držitelem kvalifikace trenéra II. třídy a v Belgii absolvoval trenérský kurz se ziskem licence FIVB.

Kromě Potrubí trénoval v letech 1994-97 v NL muže TJ Praga Praha, za které hrál jeho syn Tomáš.

Více se zájemci mohou přečíst v článku věnovaném volejbalové rodině Míkových v cyklu článků „České volejbalové klany“.

---

Nedožitých 105 let Ing. Miroslava Pulkrába

(*30. 1. 1920, †31. 12. 1966)

významného svazového funkcionáře a rozhodčího.

S volejbalem se seznámil již v útlém věku na osadě Montana jako divák a obdivovatel osadního týmu mužů, který patřil k nejlepším v předválečné trampské lize a který v letech 1934-1939 získal tři tituly Trampského mistra republiky. V 15 letech začal rekreačně na osadě a potom v dospělosti závodně za DTJ Vyšehrad.
Byl všestranným sportovcem, za vyšehradskou reálku hrál fotbal, v létě českou házenou za dorost Sokola Smíchov, v zimě lední hokej za dorost a později muže Sokola Vyšehrad. V hokeji dosáhl nejlepších výsledků a za války si zahrál údajně i protektorátní ligu za Plzeň. Po zrušení Sokola v roce 1941 se zapojil do činnosti volejbalového oddílu SK Staropramen Smíchov, kde hrál za muže a trénoval ženy a dorostenky, se kterými v roce 1945 zvítězil na přeboru ČSR.

Za války byl náčelníkem volejbalové Středočeské župy (s Prahou) a uznávaným ligovým rozhodčím. V roce 1942 se stal jedním ze svazových zkušebních komisařů, v této funkci působil do roku 1947 a stal se jedním z prvních držitelů kvalifikace mezinárodního rozhodčího.

Po rozdělení ČVBS v roce 1946 vykonával funkci jednatele samostatného ČVS a organizačně se podílel na schůzky předsedů volejbalových svazů ČSR, Francie a Polska 26. srpna 1946 v Praze v zasedací síni Staropramenu, při které byla podepsána dohoda o ustavení FIVB (na schůzce byl osobně přítomen). Došlo k tomu v předvečer mezistátního utkání mužů ČSR vs. Francie na Vinohradech a v rámci této akce řídil jako sudí předzápas mezi výběrem mužů Prahy a Lvíčaty ČSR. Rozhodoval také utkání pražských šampionátů v roce 1949 (MS mužů a ME žen) a spolu s Lubošem Kettnerem patřil (podle zachované zprávy předsedy turnajové komise rozhodčích) mezi nejlepší.

Potom přišel osudový podzim roku 1949, ve kterém byl zatčen a 5. 6. 1950 odsouzen k trestu 14 let odnětí svobody za velezradu. V květnu 1957 byl po 7 letech propuštěn.

Po návratu do Prahy pracoval jako konstruktér n. p. České loděnice Libeň a okamžitě se zapojil do práce v ČsVS. V letech 1957-59 byl členem ústřední svazové STK a v době konání ME mužů a žen v Praze roku 1958 byl vedoucím sportoviště na Aksamitově stadionu v Holešovicích, kde se hrála část utkání základních skupin.

V roce 1960 začal trénovat mladší a starší dorostence Spartaku ČKD Sokolovo, v roce 1964 byl druhým trenérem juniorek ČSSR a jeho jméno nalézáme mezi členy svazové Ústřední trenérské rady.
V roce 1965 se společně s M. Špitálským ze Slavoje Vyšehrad zapojil do organizace obnovené Trampské volejbalové ligy.

První snímek dokumentuje soudcovské aktivity M. Pulkrába a vznikl v srpnu 1946 na kurtech Sokola Vinohrady, kde řídil jeden z předzápasů prvního poválečného utkání mužů ČSR-Francie (3:0). Úsměvná je jeho pozice na empire – Mirek byl menší postavy, a tak si na sedačku raději postavil …

Na dalším snímku M. Pulkráb v roce 1949 na tribuně Zimního stadionu pražské Štvanice v hloučku našich reprezentantů a hráčů ATK Praha ve stejnokrojích.

Jednu z posledních volejbalových aktivit M. P. připomíná snímek s dorostenci Spartaku Praha Sokolovo, které od roku 1960 trénoval a se kterými v roce 1963 vyhrál Velkou cenu Prahy.

 

Autor: Václav Věrtelář