Dubnoví jubilanti roku 2024 z řad osobností ČVS

Tento měsíc vzpomeneme na trojici jubilantů, která na přelomu 50. a 60. let oblékala reprezentační dres ČSR resp. ČSSR, dres akademické reprezentace a ve svých družstvech patřila k hráčským oporám v nejvyšší domácí soutěži.

 

Nedožitých 90 let Boženy Žižkovské rozené Haláskové

(*11. 4. 1934 - †2. 12. 2021)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1957-1960 reprezentantky ČSR a ČSSR se ziskem bronzové medaile na MS 1960 (Rio de Janeiro). Smečařky ligových družstev Spartak Královo Pole a Dynamo Slavia Praha (mistryně ČSR 1959).

Rodačka z Police u Jemnice v okresu Třebíč, původně úspěšná veslařka ČVK Brno s řadou domácích i mezinárodních trofejí, se s volejbalem seznámila po válce v obnoveném Sokole Brno I. a závodně jej začala hrát v roce 1955 za Spartak Brno ZJŠ.
Již po roce přestoupila do prvoligového Spartaku Královo Pole, zanechala veslování a za KP odehrála v letech 1956-57 pod vedením trenérů Milana Horáka a Oldřicha Slavíčka dvě ligové sezony s dvojicí 4. míst.

V roce 1958 se přestěhovala do Prahy a do roku 1961 hrála nejvyšší soutěž za Dynamo Slavii Praha. Pod vedením internacionále Václava Rabana získala v roce 1959 mistrovský titul a dvojici 2. míst v letech následujících.

Díky kvalitním výkonům v soutěži byla v letech 1957-60 ve výběru ČSSR. V roce 1957 si zahrála na mezinárodním turnaji v rámci Světového festivalu mládeže a studentstva v Moskvě (trenér Metoděj Mácha) a v roce 1960 na MS v Brazílii (Rio de Janeiro, trenér Josef Češpiva). Z obou těchto akcí si přivezla bronzovou medaili. Ve věku 27 let byla nucena hráčskou kariéru předčasně ukončit po operaci kolena v roce 1961.

Více informací o jubilantce s několika historickými snímky naleznou zájemci v jejím volejbalovém profilu v rubrice Síň slávy – Hráči.
Snímek v záhlaví vlevo z dob hráčské kariéry a snímek vpravo vznikl v roce 2014 při jarním setkání jubilantů ČVS v Baráčnické rychtě na pražské Malé Straně.

---

90 let Jiřího Kedlese

(*17. 4. 1934)

v letech 1955-58 reprezentanta ČSR v přípravě na MS 1956 a ME 1958 (bez nominace a účasti), držitele zlaté medaile ze Světového festivalu mládeže a studentstva v roce 1955 ve Varšavě. Smečaře prvoligových družstev Sokol Pivovar Braník, RH Praha, Dynamo Praha, Spartak Potrubí, Dynamo Praha 7 Doprava a Lokomotiva Praha (mistr republiky 1962).

Pražský rodák a bratranec reprezentanta a olympionika Ladislava Tomana (*1934, †2018) se společnými fotbalovými a volejbalovými začátky. Oba začali hrát volejbal závodně v 15 letech za podolskou Dobešku a v 18 letech již byli na soupisce prvoligového Pivovaru Braník (historicky Torkas Braník, začleněný v rámci sjednocení tělovýchovy v roce 1948 pod Sokol Braník s místním pivovarem v roli sponzora). Družstvo Braníka skončilo v roce 1952 ve finále mistrovství republiky v Kroměříži na 7. místě z 10 účastníků a na stejném místě o rok později ve zkušebním ročníku 1. celostátní ligy (7 nejlepších celků z Čech, 3 z Moravy a 2 ze Slovenska). Tam již hráli s novým sponzorem pod názvem Spartak Praha 4 - Závody 5. května (před znárodněním JAWA).
V roce 1954 se volejbalové cesty bratranců na čas rozešly, Láďa alias „Cikán“ získal angažmá v prvoligovém Spartaku ČKD Stalingrad, Jirka alias „Čára“ hrál v roce 1954 oblastní přebor Čech (předchůdce 2. ligy) za celek Slavoj Údržba Praha. Další hráčská angažmá:

1955-56	Rudá hvězda Praha, v roce 1955 postup z oblasti do 1. celostátní ligy, při premiéře v roce 1956 3. místo, hrající trenér Karel Brož,
1957	Dynamo Praha, 6. místo v 1. lize, hrající trenér Evžen Krob,
1958-59	Spartak Potrubí, 5. a 4. místo v 1. lize, trenér Josef Reicho,
1960-61	Dynamo Praha 7 Doprava, 5. a 7. místo v 1. lize, trenér Evžen Trýb,
1962-65	Lokomotiva Praha, mistr republiky 1962, 6. místo 1963, 3. místo 1964, 9. místo a sestup do 2. ligy v roce 1965, trenér Josef Brož,
1966	Start Praha, 3. místo ve 2. lize, trenér Jiří Beran,
1967-69	Spartak Potrubí, postup z 2. ligy v roce 1967, 8. místo v roce 1968, 9. místo a sestup do 2. ligy v roce 1969, trenér Evžen Trýb.

 

Po sestupu družstva Potrubí do 2. ligy v roce 1969, tedy ve svých 35 letech, opustil jubilant nejvyšší soutěž a potom hrál již pouze pro radost na osadních turnajích a za RH Strašnice v pražském přeboru.

Premiéru v reprezentaci si odbyl v roce 1955 na turnaji Světového festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě, na kterém náš výběr pod vedením Josef Kozáka skončil na 1. místě před celky Rumunska a Polska. Se lvíčkem na prsou startoval na dalších mezinárodních turnajích doma i v zahraničí a v letech 1956 a 1958 byl v přípravě širšího výběru reprezentace ČSR na MS v Paříži, resp. ME v Praze. Do závěrečné nominace trenéra Josefa Kozáka se již nedostal.
V době působení v Lokomotivě Praha byl členem reprezentačního družstva železničářů ČSSR se startem na dvou Mezinárodních mistrovstvích USIC. V roce 1962 na turnaji v Praze skončil náš výběr na 1. místě po finálové výhře 3:2 nad SSSR, třetí skončili Poláci. V roce 1965 v Sofii skončil celek ČSSR na 4. místě za Bulharskem, SSSR a Jugoslávií, trenérem družstva na obou těchto turnajích byl Miroslav Douša.

Několik historických fotografií Jiřího. Na prvním snímku volejbalisté Sokola Pivovaru Braník v roce 1952, ve kterém bratranci Kedles a Toman zahájili svou ligovou volejbalovou kariéru. Nahoře zleva Miloslav Malý, neznámý hráč, Bohumil Kříž, Ludvík Horák, Fiala a Vladimír Horák, dole zleva Knobloch, Kedles, Toman a Sýč.

Vítězové turnaje Světového festivalu mládeže a studentstva, který v roce 1955 hostila Varšava. Zleva stojí Paulus, Musil, Toman, trenér J. Kozák, Láznička, Zdeněk Malý, Kemel a rozhodčí L. Kettner, dole zleva Golian, Kučera, Kedles, Petr, Synovec a Purnoch. Je smutné, že z této sestavy zůstává mezi živými již pouze jubilant Kedles.

Z festivalové Varšavy je také další snímek a na něm se zlatými medailemi na krku zleva Jiří Kučera, Jiří Kedles a Ladislav Synovec.

Při prvoligové premiéře v roce 1956 skončila RH Praha na medailovém 3. místě za mistrovskou Slavií VŠ Praha a druhým Spartakem Brno ZJŠ. Na snímku část bronzového týmu, nahoře zleva: J. Horáček, Šedivý, Jonáš, Paldus a Z. Rozsíval, dole zleva hrající trenér K. Brož, Kedles a Hlavsa.

Na dalším snímku B-tým ČSSR v roce 1957 při mezinárodním Poháru osvobození Bratislavy. V zástupu zprava Šašinka, Šimůnek, Fejfar, Handlíř, Z. Rozsíval, Toman, Kedles, Petr, Stolařík, Šorm, J. Horáček a Kříž.

Lokomotiva Praha v roce 1962 získala titul v konkurenci 14 družstev, když z 26 zápasů prohrála pouze dva. Zleva stojí Hoffmann, Kopáček, Šorm, J. Hadrava, Müller a Nekolný, v podřepu zleva Kovařík, Synovec a Kedles.

Na posledním snímku Spartak Potrubí v roce 1968 po návratu do nejvyšší soutěže. Nahoře zleva trenér E. Trýb, Kříž, K. Novák, Železný, Kedles, Kubec, A. Kasal a v civilu Frundl, dole zleva Lipert, Toman, Šorm a Tobolka.

---

85 let Ing. Jaroslava Hálka

(*27. 4. 1939)

akademického a seniorského reprezentanta ČSSR se ziskem stříbrné medaile na Letní světové univerziádě 1963 v Brazílii. Smečaře ligových družstev Dynamo Praha, Dukla Kolín (mistra ČSSR 1961 a 1963) a Chemička Ústí.  Dlouholetého trenéra družstev mužů a mládeže v Ústí n. Labem.

Narozen v Ústí nad Orlicí, dětství a mládí prožil v Děčíně, kde v místním Sokole zahájil sportovní aktivity a vedle klasické gymnastiky si vyzkoušel všechny dostupné sporty, především neřízený fotbálek, atletiku a v zimě hokeji na zamrzlých labských tůních. Starší bratr František (*1935) jej přivedl do party baskeťáků, hrajících přes léto volejbal. Na jednom z venkovských turnajů jej objevila vůdčí osobnost ústeckého volejbalu Václav Hajný a zařídil mu vstup do sportovní školy v Ústí nad Labem, kam v letech 1955-56 dojížděl a získal volejbalové základy tréninkem a účastí v dorostenecké soutěži a v dorosteneckém výběru Severočeského kraje

V 17 letech (po maturitě na jedenáctiletce odešel do Prahy studovat na ČVUT) jej kamarád Jiří Ebert přivedl na libeňský Starý ostrov do družstva dorostenců Dynama Praha. Po roce a půl působení v dorosteneckém přeboru Prahy s akcemi ve výběru Prahy a Čech (vše pod vedením Jaroslava Kunce) byl v roce 1958 zařazen na ligovou soupisku mužů Dynama, vedeného internacionálem a ještě hrajícím Evženem Krobem, a stal se spoluhráčem dalších reprezentantů, jakými byli Mikota, Soukup, Synovec, Šorm či Votava. Do roku 1961 startoval s Dynamem v nejvyšší soutěži (1. celostátní lize) s umístěním ve druhé polovině ligové tabulky, ale s obrovskými herními zkušenosti, získanými od zmíněných legend.
Po absolutoriu ČVUT nastoupil na podzim roku 1961 do Dukly Kolín, kde si odbyl dvouletou prezenční službu a pod vedením dalšího internacionála Jaroslava Fučíka získal v letech 1961 a 1963 dva tituly Mistra ČSSR a v roce 1962 bronzovou medaili za 3. místo na MR. A na hřišti se setkal s dalšími reprezentanty: Paulusem, Procházkou, Pavlem Schenkem, Smolkou st., Šmídlem či Tesařem.

Po vojně zahájil 7 let trvající hráčskou kariéru v Chemičce Ústí (1963-70) se startem v 1. celostátní lize a s nejlepším umístěním v roce 1967 (5. místo), sestupem do 1. NL v roce 1968 a návratem do nejvyšší soutěže v sezoně 1969/70, hrané poprvé systémem podzim-jaro, již v halách a nazývané extraligou. Trenéry družstva byli postupně Stanislav Třešňák (1963-64), Jiří Šťástka (1965-67) a Václav Hajný (1968-70), u kterého jubilant působil v roli hrajícího asistenta a vedl kondiční přípravu.
V letech 1970-79 hrál již pro radost 2. ligu za Uhlozbyt Ústí n. Labem, současně pokračoval ve funkci asistenta V. Hajného u extraligové Chemičky a ve dvou sezonách (1972/73 a 1977/78) byl prvním trenérem družstva. Ve druhé z těchto sezon byl jeho hrajícím asistentem Vladimír Petlák, který v roce 1978 družstvo převzal v roli hrajícího trenéra. Současně vypomáhal s výchovou nových generací volejbalistů Chemičky jako trenér žáků a ml. dorostenců a spolupracoval s trenéry st. dorostenců S. Třešňákem a J. Mejsnarem. Volejbal hrál závodně do roku 1984, v letech 1979-84 za veterány Chemičky se startem v KP.

V letech 1959-64 oblékal příležitostně reprezentační dres akademiků a seniorů ČSR a ČSSR. S akademiky si zahrál na prvních 2 ročnících mezinárodního turnaje o Pohár 17. listopadu v Praze (2. a 1. místo), v roce 1960 absolvoval turnaj ve Švýcarsku a z Letní světové univerziády 1963 v brazilském Porto Alegre si přivezl stříbrnou medaili (2. místo za celkem SSSR). Trenérem akademiků byl v těchto letech Břetislav Chvála.
Se seniorským výběrem ČSSR si zahrál v roce 1961 na turnajích v Tunisu a v Lipsku (NDR) a v roce 1964 byl účastníkem prvního přípravného kempu v Jihlavě s cca 30 adepty reprezentace ČSSR pro olympiádu v Tokiu (trenéři J. Brož a L. Drobný).

Výčet jubilantových aktivit doplňujeme několika vloženými historickými snímky.

Na prvním snímku výběr dorostenců Prahy v roce 1957. Nahoře stojí trenér J. Kunc, Kovařík, Jiří Musil, Průšek, Křížek, Grulich, Ebert a Gratias, dole zleva Suchan, Hálek, Braun, Hamáček, Jakubec a vedoucí družstva B. Franic.

Na druhém volejbalisté Dynama Praha v roce 1958 při jednom z ligových zápasů na Starém ostrově, zleva hrající trenér E. Krob, Synovec, Hálek, Vorálek, Šorm a Kobliha. Za Hálkem je schovaný šestý hráč Matouš.

V roce 1961se zúčastnil zájezdu výběru ČSSR do Tuniska s účastí na turnaji v hl. městě Tunisu. Trenérem družstva byl Ladislav Drobný a startovalo v sestavě (zleva): kapitán Paulus, Šmídl, Šopa, Handlíř, Suchan, Baďura, Hamáček, Pospíšil, Perušič, Hálek a Kříž. Do záběru se již nevešel Stupka, stojící úplně napravo vedle Kříže.

Volejbalisté Dukly Kolín – mistři republiky v roce 1963. Zleva stojí Šmídl, Tesař, Felkel, Procházka, Zákora, Nešleha, Smolka a trenér J. Fučík, v podřepu zleva Němčok, Peška, Hálek, Hamáček a Paulus.

Akademici ČSSR na Albertově před odletem na „stříbrnou“ univerziádu 1963 v Brazílii. Zleva stojí trenér B. Chvála a hráči Šopa, Perušič, Pitter, Chour a Hálek, dole zleva Pospíšil, Hamáček, Labuda, Melíšek a Zenker.

Prvoligová Chemička Ústí v roce 1964. Nahoře zleva kouč Jan Titěra, Vytejček, Hálek, Laušman, Šimůnek, Veselý a Moník, dole zleva Truba, Mach, Hudeček a Šťástka.

Na posledním snímku Chemička v roce 1968 na sklonku jubilantovy kariéry ve vrcholovém volejbalu. Zleva stojí Slanec, Pitter, Šumný, Zellerin, Veselý a trenér V. Hajný, dole zleva Hálek, Javůrek, Fojtík a Velimský.

 

Autor: Václav Věrtelář