Březnoví jubilanti roku 2024 z řad osobností ČVS

Jubilantem nejstarším je dnes již zapomenutá hráčská i trenérská osobnost budějovického volejbalu, člen širší reprezentace ČSR a akademický reprezentant se ziskem stříbrné medaile na Světových akademických hrách v roce 1954. Jubilantem volejbalové veřejnosti nejznámějším je v 60. letech reprezentant a olympionik ČSSR, držitel medailí ze všech vrcholných soutěží (ME, MS, OH a Světového poháru), významná osobnost českého armádního volejbalu a jeho dlouholetý a pečlivý kronikář. Nejmladšímu přejeme ještě hodně úspěchů ve funkcích v ČVS.

Nedožitých 95 let Doc. PhDr. Jana Hondlíka, CSc.

(*3. 3. 1929 - † 18. 8. 2022)

Českobudějovický rodák, absolvent gymnázia, Pedagogické fakulty JČU a pražské FTVS UK, povoláním kantor – tělocvikář s prvním angažmá v září 1952 na ZŠ v Horní Plané a odchodem do důchodu z funkce vedoucího Katedry tělesné výchovy na PF JČU.

S volejbalem se seznámil v roce 1945 zásluhou tělocvikáře O. Strejčka na Zátkově reálném gymnáziu v Českých Budějovicích a hra jej natolik zaujala, že vstoupil do oddílu odbíjené při Sokole ČB II., kde se věnovali především mládeži. Prvním významným startem se stala účast na turnaji dorostenců o Tyršův štít v roce 1947. Turnaj pořádal Sokol ČB I., jehož volejbalisté patřili za války i po válce mezi nejlepší týmy české zemské ligy, a když po zmíněném turnaji přišla nabídka k přestupu, neváhal ani vteřinu. Dostal se mezi hráčské legendy, jakými byli reprezentanti Zoch, Buchtel, Hájek, Němec a další známí hráči Kratochvíl, Krčma, Prokop či Přibyl. Již v roce 1948 se dostával na hřiště a za stejný klub pak hrál celou svou výkonnostní volejbalovou kariéru s výjimkou dvouleté vojenské služby. V družstvu se kolem něj vyměnili spoluhráči a několikrát se změnil název klubu: ze Sokola I. na Sokol SKP, následně Slovan, Lokomotiva, Slavoj a Škoda (dnes Jihostroj).

Sen dostat se na vojnu do ÚDA Praha se mu nesplnil a v roce 1953 narukoval do Sokolova. Se souhlasem velitele útvaru tam okamžitě založil volejbalový tým PDA Sokolov s účastí v okresním přeboru. Pak přišlo nečekané převelení do Prahy do sportovní roty Ústředního domu Rudé hvězdy, kde se po vzoru ÚDA utvářelo výběrové družstvo RH Praha, složené z hráčů bezpečnostních složek (policie, celní správy a pohraniční stráže). Družstvo postoupilo do oblastního přeboru Čech (druhé nejvyšší soutěže) a absolvovalo první zahraniční zájezdy do Rumunska, NDR a Polska.

Po propuštění do civilu v roce 1955 se vrátil do Budějovic a s družstvem, pendlujícím mezi 1. a 2. ligou, hrál do roku 1963. V tomto roce založil družstvo mužů ve Slavii PF ČB, které v roli hrajícího trenéra dovedl z okresního přeboru do 2. ligy. V závěru hráčské kariéry založil B-tým Slavie PF, složený z kantorů dalších budějovických škol a do roku 1981 s nimi startoval v okresním přeboru a při odborářských soutěžích resortu školství.

V roce 1954 byl poprvé pozván na soustředění seniorské reprezentace ČSR a ve stejném roce byl nominován na Světové akademické letní hry v Budapešti, ze kterých si přivezl stříbrnou medailí (trenérem Josef Kozák). V roce 1956 si zahrál na mezinárodním turnaji o Pohár osvobození Bratislavy, při kterém byli reprezentanti rozděleni do 3 družstev a startovali pod názvy Praha, Brno a Bratislava.

Trenérskou kvalifikaci 3. třídy získal v roce 1950 v rámci studia na PF a 1. třídu po dálkovém studiu na FTVS UK. Trenérskou dráhu odstartoval v roce 1950 a jeho prvními svěřenci byli studenti gymnázia, se kterými v roce 1951 zvítězil na Sportovních hrách školní mládeže. Jako tělocvikář na strojnické průmyslovce dal dohromady školní družstvo dorostenek, které v roce 1954 zvítězilo ve finále Sportovních her mládeže a ve slovenských Novákách získalo bez jediné prohry titul Přeborníka ČSR.
V letech 1960-62 trénoval druholigové družstvo žen Slavoje ČB, v letech 1963-81 družstvo mužů Slavie PF. Příležitostně působil i jako rozhodčí a s kvalifikací 2. třídy řídil zápasy okresního přeboru popř. utkání vlastního družstva v případech, kdy se delegovaný sudí nedostavil.

Medailonek jubilanta doplňuje několik historických fotografií, první snímek v záhlaví vznikl v roce 1954, druhý je z roku 2019.

Na snímku družstvo RH Praha, se kterým hrál v letech 1953-54 oblastní přebor (zemskou ligu) Čech. Zleva stojí Krůta, Magerla, Liska, Loužek, Fučík Jindřich, Hondlík, Lorenc, Fejfar a Hlavsa.

Druhý snímek vznikl při soustředění RD mužů ČSR v roce 1954 v Berouně. První zleva v podřepu Jan Hondlík, nad ním stojí Karel Láznička a pamětníci mezi dalšími účastníky objeví řadu dalších legend zlaté éry našeho volejbalu: např. trenéry Kozáka a Matiáška, lékaře Chrástka, z hráčů Jonáše, Malého, Musila, Pauluse, Purnocha, Šašinku, Tesaře a další.

Nejcennější jubilantovou trofejí je medaile ze SALH 1954 v Budapešti a na snímku stříbrní akademici ČSR. Zleva kapitán Josef Brož, Lípa, Purnoch, Humhal, Petr, Schwarzkopf, Cagáň, Hondlík, Barchánek, Loužek, Macák a Perútka.

Dlouholeté hráčské působení v budějovických klubech připomíná snímek z roku 1962 se Slavojem ČB (8. místo v konkurenci 14 celků celostátní 1. ligy). Zleva stojí Hruška, Suchan, Mrázek, Loužek, Toman, Fejfar a vedoucí družstva Fr. Nekovář, v podřepu zleva Hondlík, Cháb, Braun a Doško.

---

65 let MUDr. Petra Judy

(*17. 3. 1959)

Jihlavský rodák, absolvent lékařské fakulty Univerzity J. E. Purkyně (dnes MU) v Brně a od roku 1984 promovaný ortoped s první lékařskou „štací“ v nemocnici v Havlíčkově Brodě.

Kdysi aktivní druholigový volejbalista zahájil svou trenérskou kariéru v roce 1981 za VŠ studií v Brně u dorosteneckých družstev (kadeti, junioři) Techniky Brno. Od roku 1986 působil u stejných mládežnických družstev v Jiskře Havlíčkův Brod a od roku 1998 ve Spartaku Velké Meziříčí. Mezi jeho nejznámější odchovance patří reprezentanti Pláteník, Kryštof či Zmrhal. V letech 2003-06 byl trenérem mužů Volejbalu Brno v 1. lize s postupem do nejvyšší soutěže v roce 2005.

V letech 1998-2002 mu byla ve třech cyklech svěřena reprezentace kadetů a juniorů ČR (ročníky narození: 1987/88, 1991/92 a 1993/94), se kterými startoval na ME a MS s největšími úspěchy v letech 2003-04: ME kadetů 2003 v Chorvatsku (6. místo), MS kadetů 2003 v Thajsku (4. místo, jako nejlepší z evropských celků), ME juniorů 2004 v Chorvatsku (5. místo). Jako týmový lékař působil u reprezentačních výběrů kadetek a juniorek (trenéři A. Novák, O. Marek, L. Chalupa) a u mužské reprezentace ČR (trenéři Z. Haník, J. Svoboda, M. Hadrava).

Od roku 2006 je držitelem trenérské kvalifikace I. třídy,  řadu let působí jako lektor svazových školení trenérů I. - III. třídy. Je autorem odborných článků s volejbalovou a lékařskou tématikou na webu ČVS a spoluautorem dvou metodických publikací: Učebnice volejbalu pro trenéry mládeže (Z. Haník a kol., MF 2014) a Volejbal pro vrcholové a výkonnostní trenéry (Z. Haník a kol., MF 2018).

Je třeba připomenout také jeho funkcionářské aktivity. Od roku 1991 působil jako předseda Komise mládeže při Východočeském KVS, později při KVS Vysočina, jehož je od roku 2007 předsedou a členem výboru ČVS. V letech 2013-17 vykonával funkci předsedy svazové Rady mládeže a od roku 2013 je vedoucím Úseku mládeže a vzdělávání ČVS.

Na prvním snímku z roku 2003 reprezentační výběr kadetů ČR pro MS v thajském Suphan Buri. Zleva stojí as. trenéra Martin Gerža, hráči Kolář, Veselý, O. Fortuník, L. Novák, Čermák, Fila a trenér Petr Juda, v podřepu zleva Hrazdíra, Vencovský, Bence, Hrubý, Moucha a J. Václavík.

Na druhém snímku reprezentace mužů ČR v roce 2010 v rámci úspěšné kvalifikace na MS v Itálii. Nahoře zleva as. trenéra J. Svoboda, hráči Hyský, Veselý, Staněk, M. Novotný, Popelka, Štokr, Holubec, trenér Z. Haník a masérka E. Šmídová, dole zleva statistik P. Sezemský, hráči Boula, D. Konečný, Ticháček, Kryštof, Hudeček a lékař P. Juda.

---

Nedožitých 85 let Mgr. Josefa Smolky

(*22. 3. 1939 - †1. 6. 2020)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, držitele Medaile Josefa Musila za hráčské mistrovství a vzornou reprezentaci českého volejbalu, držitele titulu Mistr sportu, Vzorný trenér, držitele čestného odznaku ČSTV.

Rodák z Troubek n. Bečvou u Přerova, který se ke sportu a volejbalu dostal zásluhou otce (náčelníka místního Sokola) a strýců. Z jejich iniciativy byl počínaje rokem 1948 pořádán v Troubkách volejbalový turnaj mužů o „Pohár Hané“, na kterém v 50. letech startovala řada ligových družstev včetně armádních výběrů ATK a ÚDA z Prahy s řadou reprezentantů. Ti se stali jeho prvními vzory a s některými z nich se po nástupu na vojnu ještě na hřišti v dresu Dukly potkal (trenér Fučík, spoluhráči Paulus a Tesař).
Volejbal začal hrát závodně ve 14 letech za dorostence místního Sokola, v 16 letech hrál „načerno“ KP za muže a v roce 1957 si zahrál za výběr st. dorostenců Moravy v trojutkání „Čechy - Morava - Slovensko" s následnou účastí na soustředění dorostenců ČSR v Lomnici n. Popelkou (trenéři L. Macháček a A. Oktábec). Zájem o něj projevil Spartak Brno ZJŠ (trenér K. Láznička), ale povinná umístěnka do Zbrojovky Vsetín po maturitě na průmyslovce v Přerově tento přestup znemožnila. Hrál dál již oficiálně KP za muže Troubek, v roce 1958 narukoval na vojnu a splnil se mu sen v podobě zařazení do Dukly Kolín, kam byl celek ÚDA resp. již Dukla Praha převelen.

V armádních službách zůstal i po prezenční službě (do důchodu odešel s hodností pplk.) a za Duklu hrál nejvyšší soutěž do roku 1971. V letech 1958-66 to byla Dukla Kolín s trojicí mistrovských titulů (1960, 1961, 1963), dvojicí druhých a dvojicí třetích míst (trenér J. Fučík). Následovaly 3 roky v Dukle Jihlava, kam byli volejbalisté převeleni po stěhování nejvyšší soutěže z antuky do hal, kterou Kolín v té době neměl. Po prvním roce v Jihlavě převzal funkci trenéra jeho spoluhráč K. Paulus (2. místo v roce 1969). V roce 1969 se Dukla stěhovala podruhé (již natrvalo) do Liberce, kde se jubilant v roce 1971 s vrcholovým volejbalem jako hráč rozloučil 3. místem.

V širší reprezentaci ČSSR byl od roku 1960 a křest v prvním týmu si odbyl v roce 1963 na turnaji ve Volgogradu. Byl v přípravě na MS 1962 i OH 1964, ale do konečné nominace trenéra Josefa Brože se ještě nedostal. Přehled startů a úspěchů na vrcholných soutěžích  - 1965 Pohár světa v Polsku (první ročník, bronzové medaile), 1966 MS v ČSSR (Praze, zlatá medaile), 1967 ME v Turecku (stříbrná medaile), 1968 Olympijské hry v Mexico City (bronzová medaile).
S reprezentací se rozloučil zájezdem výběru ligových družstev ČSSR do Anglie v roce 1969.

Trenérskou kvalifikaci 2. třídy získal na svazovém kurzu již v době hráčského působení a trénování si vyzkoušel u družstva dorostenců v Kolíně a s dorostenci zemědělské školy v Jihlavě. V letech 1971-78 vykonával funkci šéftrenéra Oblastní základny mládeže v Liberci, kterou prošlo na 300 žáků vč. obou jeho synů (Josefa ml. a Michala) a dále např. Krebs, Kvaček či D. Zajíček. V letech 1979-84 vystudoval dálkově FTVS se ziskem titulu dipl. trenéra 1. třídy. Trenérské aktivity a úspěchy s Duklou Liberec:

1971-79	8 sezon asistent trenéra K. Pauluse se 3 tituly Mistra republiky (1973, 1975, 1976), dvojicí 2. míst a dvojicí 3. míst. Výjimečně úspěšným byl rok 1976 se ziskem nejen titulu, ale i vítězství v PMEZ a na Mistrovství spřátelených armád,
1979-91	12 sezon první trenér se 2 mistrovskými tituly (1980, 1983), trojicí 2. míst a čtveřicí 3. míst,
1991/92	1 sezonu asistent trenéra Jaroslava Tomáše (3. místo).

 

V posledních dvou sezonách trenérské kariéry (1992-94) vedl družstvo Dukly „B“ v 1. lize. V několika cyklech vykonával funkci trenéra resp. asistenta trenéra B-týmu mužů ČSSR s účastí na mezinárodních turnajích doma i v zahraničí.

Do volejbalového hnutí se zapojil také jako funkcionář ASS Dukla Liberec (organizační pracovník ASS, vedoucí družstva juniorů), byl členem Komise vrcholového sportu ČVS, lektorem školení trenérů a spoluautorem instruktážních filmových smyček, funkcionářem regionálního sdružení Klubu českých olympioniků. Působil jako kronikář volejbalové Dukly Liberec resp. českého armádního volejbalu.

Zájemcům o více informací nabízíme jubilantův profil v Síni slávy (doplněný historickými fotografiemi) a článek o volejbalové rodině Smolkových z cyklu „České volejbalové klany“ (duben 2018).
První fotografie v záhlaví vizitky je z let hráčské slávy, druhá ze setkání olympioniků z Mexika po 50 letech v říjnu 2018 v Praze.

 

Autor: Václav Věrtelář