90ka a ČSD

Vážení představitelé Českého volejbalového svazu, volejbalisté a příznivci

dovoluji si Vám, jako bývalý představitel všech volejbalistů více než 100 tisícové modré armády čs. Železničářů (ČSD) v období 1953 – 1995 reprezentující volejbal v ČSR i zahraničí v soutěžích USIC jejich jménem k Jubileu 90i let ČVS složit gratulaci s přáním úspěchů v bojích našich reprezentací v letošním jubilejním roce i nadále.

Tak jako FIVB má USIC obdobnou historii svého založení spoluprací zástupců stejných čtyř států ČSR, Polska, Rakouska a Francie, kteří v r. 1946 v Rakousku dohodli uspořádání kongresu a založení USIC v Itálii v r. 1947. Počet členských národních organizací se postupně rozrůstal v Evropě až do dnešních 24 včetně asijských Kazachstánu a Indie, která se prezentovala v r. 1987 v New Delhi uspořádáním současně 3 mistrovství USIC v tenise, basketbalu a volejbalu, na kterém měli naši volejbalisté tu čest dosud jako jediní z ČSR reprezentovat v Indii český volejbal. Dosud bylo 14 mistrovství mužů a 10 mistrovství žen se ziskem medailí muži 1 zlatá a 3 stříbrné, ženy 2 stříbrné.

Družstva mužů vedli trenéři Dr. Eda Hájek, Mirek Douša, Jirka Pavlík a družstva žen Mirek Douša, Josef Kerber, Karel Fremund. Při výjezdech i doma působili mezinárodní rozhodčí Josef Doubek a Václav Hora, oba železničáři. V našich družstvech na mistrovstvích USIC i na mezinárodních turnajích ke Dni železničářů startovali reprezentanti-tky ČSR jako: Dr. Hájek, Hondlík, Fejfar, olympionik Šorm, Kovařík, Kedles, Holčík, Pakosta, Sýkora, mistři ČSR Olšan, Hadrava Jos., Müller a jiní. Z žen pak Uhrinová, Hrádková, Palacká, Fialová, Derflová, Kszelová, Luterová, Mifková, Zacpalová, Svatušková, Rozholdová, Siplaková, Truchlíková aj.

Na svých zahraničních startech jsme se setkávali s vynikajícími družstvy např. Lokomotiv Moskva, Kyjev, Charkov, Lokomotiv Sofia, Plovdiv, Železničar Beograd, SC Leipzig v té době vítěz PMEZ a v r. 1963 Den železničářů v Bukurešti nejlepší 3 rumunská družstva se všemi reprezentanty, Cetatea, Dynamo a Rapid též vítěz PMEZ všichni v přípravě na ME ´63 se učili příjem podání bagrem. Rozhodčí příjem na prsty pískal vždy jako chybu, na což naši reprezentanti doplatili při ME pátým místem.

Na domácím poli jsme jako první zahájili každoroční čtyřstupňové soutěže zaměstnanců ČSD už v r. 1964, zatím co ÚRO slavnostně zahájilo odborářské soutěže až o 6 let po nás v r. 1970 na Kladně, později na Slovensku v Martině. Finále našich soutěží hrála vybraná družstva nejvyšších správních útvarů ČSD zvaných Správa dráhy Jihozápadní v Plzni, Severozápadní v Praze, Střední v Olomouci a Východní v Bratislavě o titul přeborníka ČSD pro daný rok. Tyto soutěže řídila ÚTR za pomoci zástupců tělovýchovných komisí v nižších správních složkách. Mimo tyto volejbalové akce zaměstnanců ČSD probíhal sportovní život v 68 TJ Lokomotiva, z nichž ve většině volejbalisté startovali ve svazových soutěžích od I. ligy až do okresů. Jedním z největších domácích úspěchů volejbalistů Lokomotiv byl start vybraného družstva DSO Lokomotiva na Spartakiádním turnaji v r. 1955, když jsme s výběrem z 6i družstev 2. ligy v předkole hraném v Pardubicích vyřadili ve skupině nasazené ligové DSO Dynamo i s reprezentanty a postoupili do finále na Strahov, kde jsme ziskem 4. místa z 16i účastníků dosáhli nikým nečekaného výsledku.

Skutečně největším úspěchem naší činnosti pak byl rok 1962, v němž muži Lokomotivy Praha získali titul mistra ČSR a zahráli si v PMEZ I. kolo s CSKA Moskva. Na stadionu K. Aksamita v Holešovicích pak ve spanilé jízdě pokračovalo reprezentační družstvo čs. železničářů v sestavě: Buchtel, Šorm, Kovařík, Hadrava Jos., Kedles, Kozák, Kramer, Pavlík, Augusta, Šimek, Tesař Jaroslav, Velíšek, trenér Douša, když ve finálovém souboji II. mezinárodního volejbalového mistrovství USIC mužů porazilo SSSR a získalo zlaté medaile.

Dalšího významného i když ne medailového úspěchu dosáhlo naše reprezentační družstvo na III. mistrovství USIC v Sofii r. 1965 viz fotografie od leva: Techn. vedoucí Kerber, Šimek, Nepustil, Hatle, Kramer, Hadrava Jos., Kovařík, Müller, trenér Douša, rozhodčí Doubek, v dřepu Kedles, Šorm, Reisz, Pavlik, Kopáček, které vzdor dvěma porážkám od finalistů Bulharska 2:3 a Jugoslávie 0:3 ve svém posledním zápase finálové skupiny nezměrnou bojovností a soustředěným výkonem dokázalo zvrátit nepříznivý vývoj začátku utkání a po Praze poráží i v Sofii dosud neporaženou sbornou SSSR rozdílem 3:1. Největším oceněním tohoto vítězství bylo, když před všemi účastníky bylo na stadionu vyhlášeno vítězství Bulharů a obecenstvo skandovalo: „Heide Čechia„!

Konečné umístění: 1. Bulharsko, 2. SSSR, 3. Jugoslávie, 4. ČSR.

Další zajímavostí našeho střetu bylo, že trenérem SSSR byl kapitán vítězného družstva SSSR na I. MS v Praze r. 1949 Jakušev, jeden z hlavních strůjců porážky naší reprezentace 3:1 a také ztráty zlata.

I v této volejbalové branži kolem modré armády vystupovalo mnoho významných postav vynikajících hráčů, hráček, trenérů, rozhodčích a obětavých funkcionářů, z nichž bych chtěl zejména vyzdvihnout s díky za všechny modré sportovce vášnivého volejbalistu Františka Válu, bývalého předsedu TJ Lokomotivy Praha, předsedu OSDaS později OSŽD, člena předsednictva ČSTV, zakládajícího člena a pozdějšího prezidenta USIC a dlouholetého předsedy jeho TK, který do posledních dnů svého života hrál volejbal se starou gardou Lokomotivy Praha. Myslím, že mezi těmi, jejichž činnost tyto řádky popisují, je dost takových, kteří svými výkony na hřišti neb svou prací doma i v zahraničí přispěli k propagaci dobrého jména českého volejbalu.

Mirek Douša,
Čestný člen ČVS a bývalý trenér reprezentačních družstev železničářů a DSO Lokomotiva

Článek publikován 10. 6. 2011 na původním webu ČVS