30.10.2005

8. MS muži 1974 - Mexico City (MEX) 12.-28.10.1974

1.	POLSKO hráči: Ryszard Bosek, Wieslaw Czaja, Wieslaw Gawlowski, Stanislaw Gościniak, Marek Karbarz, Miroslaw Rybaczewski, Wlodzimierz Sadalski, Alexander Skiba, Wlodzimierz Stefanski, Tomasz Wójtowicz, Zbigniew Zarzycky, Edward Skorek
2.	SSSR hráči: Yuriy Starunskiy, Leonid Zayko, Alexandr Saprikin, Vladimir Condra, Efim Chulak, Viktor Borsht, Vyacheslav Zaytsev, Anatoliy Polishtuk, Alexandr Vizjachyov, Vladimir Ulanov, Vladimir Chernishyov trenér: Yuriy Chesnokov
3.	JAPONSKO
4.	NDR
5.	ČSSR hráči: František Chrpa, Jan Kapera, Drahomír Koudelka, Vlastimír Lenert, Miroslav Nekola, Vladimír Petlák, Štefan Pipa, Jaroslav Stančo, Stanislav Stehno, Jiří Špisser, Jaroslav Tomáš, Josef Vondrka trenér - Petr Kop
6.	Rumunsko
7.	Bulharsko
8.	Kuba
9.	Mexiko
10.	Brazílie
11.	Belgie
12.	Nizozemí
13.	Jižní Korea
14.	USA
15.	ČLR
16.	Francie
17.	Egypt
18.	Tunisko
19.	Itálie
20.	Kanada
21.	Venezuela
22.	Dominikánská republika
23.	Puerto Rico
24.	Panama

ČSSR	- Portoriko	3:0 (3,6,5) sk. E
	- Jižní Korea	3:0 (10,7,7) sk. E
	- Rumunsko	3:2 (15,-9,13,-12,9) sk. E, 1. místo ve skupině
	- SSSR	3:0 (7,11,7) sk. H
	- Kuba	3:2 (-9,7,-9,10,5) sk. H
	- Brazílie	3:0 (8,12,14) sk. H, 1. místo ve skupině
	- NDR	2:3 (14,-10,-10,11,-7) finálová skupina
	- Polsko	2:3 (13,14,-6,-10,-5) finálová skupina
	- Rumunsko	3:1 (-16,5,13,4) finálová skupina
	- Japonsko	1:3 (-10,11,-10,-15) finálová skupina
	- SSSR	0:3 (-16,-12,-5) finálová skupina

Pokus o návrat číslo dvě

V roce 1974 měla volejbalová elita sraz v Mexiku. Trochu strašily tamní podmínky, vždyť například skupina, do které jsme byli vylosováni, se hrála v Pueblu, to znamená více než dva tisíce metrů nad mořem. Trenér Petr Kop tedy zvolil model přípravy takový, aby naši volejbalisté byli částečně připraveni na nezvyklé - například jeden z tréninkových táborů byl v sovětském vysokohorském středisku.

Chtěli jsme se vrátit na medailové pozice. Ve hře byla i účast na olympijských hrách 1976, takže cílem bylo umístění do třetí příčky. Před odletem říkal kapitán celku Vladimír Petlák: „Jsme nejmladším kolektivem od OH 1968. Věkový průměr šel velmi dolů, což je poznat i na hře. Mladí hráči produkují, řekl bych, drzejší volejbal. Nejsou okoukaní, mohla by to být v tvrdých bojích pro nás výhoda“.

A pak už nastoupili do letadla k daleké cestě: Chrpa, Kapera, Koudelka, Lenert, Nekola, Petlák, Pipa, Stančo, Stehno, Špisser, Tomáš a Vondrka. S nelehkým úkolem na bedrech.

Opět Rumunsko

Začínali jsme s Portorikem a předpokládalo se hladké vítězství. Úvahy se potvrdily, povolili jsme soupeři pouze čtrnáct bodů ve třech setech. Ani ve druhém utkání to nebylo obtížné, Jižní Korea také odešla poražena. A čekalo Rumunsko. Postup ze základní části měli sice čs. reprezentanti zajištěný, ale přece jen se lépe hraje dál bez porážky. A s Rumuny jsme měli v minulosti vždy problémy. Nejinak tomu bylo I v Mexiku.

„O výsledku rozhodl až pátý set. Naše družstvo v něm mělo vynikající nástup, vedlo 7:0. Rumuni snížili o bod a na tomto stavu se zápas na celých deset minut zastavil. Šťastnější byli Rumuni, kteří jako první zabodovali na 2:7. Pak jsme dík Stančovi, Petlákovi a Lenertovi zvýšili na 13:2. Utkání se zdálo být rozhodnuto. Ale v tomto okamžiku se soupeř nejen nepoložil, ale nasadil prudké tempo, zejména zásluhou Schreibera a výborných bloků a dokázal stáhnout výsledek na 9:13. Sérii soupeřových bodů zakončil vtipným ulitím Stančo. Byli jsme to nakonec my, jimž patřily závěrečné míče ...“

V semifinále čekal naše hráče jako první soupeř celek SSSR. Tedy žádná procházka. K všeobecnému překvapení se však v ni duel změnil! Vyhráli jsme nad sbornou hladce 3:0 za čtyřiasedmdesát minut. V dalším utkání to již tak snadné nebylo. Kuba nám vzala dva sety, v rozhodujícím, pátém ovšem znovu dominovali naši volejbalisté, kteří pak zdolali v posledním semifinálovém utkání i Brazílii.

Všechno nasvědčovalo tomu, že se nám tedy návrat na medailová místa daří. Do finále se probojovaly vedle našeho i týmy Polska, Japonska, Rumunska, NDR a SSSR.

První porážka

Čs. reprezentanti měli jako prvního protivníka celek NDR. Obhájce titulu, který ovšem v poslední době nepodával nijak oslnivé výkony. Jenomže každý zápas je jiný.

„Vedli jsme 9:1 a přehrávali soupeře po všech stránkách,” referoval zpravodaj Čs. sportu. "Ten se sice vypnul k výkonu zásluhou Schumanna, Mauneho a několikrát rychle smečujícího Hagena, hru vyrovnal na 14:14, odvrátil ještě osm setbolů, ale nakonec po 38 minutách hry kapituloval. Zdálo se, že úporná bitva v prvním setu tým NDR vyčerpala, neboť v začátku následujícího přišla šňůra devíti bodů pro naše družstvo ... Avšak ani za tohoto stavu nesložilo družstvo NDR zbraně. Hagenovi se povedla dvě esa za sebou, kolektiv chytil víru ve vlastní sílu, na co sáhl, to se mu povedlo - a my, navíc psychicky otřeseni, děláme chybu za chybou. Stalo se nečekané: z 9:0 prohráváme 9:11 ...” Dál už netřeba citovat. V pátém dějství prohráváme celkem jednoznačně.

Stejným rozdílem 2:3 prohráváme I s Polskem a vidina stupňů vítězů se začíná rozplývat. I když porážíme znovu Rumunsko a máme před sebou dvě utkání, přece jen narůstají obavy. Pak se i povrzují. Prohráváme s Japonskem, sice po velkém dramatu a trochu nešťastně (ve čtvrtém setu vedeme 15:14 a máme tři setboly, pak ještě odvracíme pět mečbolů, šestý už znamenal výhru Asiatů), a zbývá na závěr utkání se SSSR. Povede se znovu husarský kousek ze semifinále?

Nepovedl!

„Sovětští reprezentanti šli tentokrát do boje s velkým elánem. V sázce měli daleko více než my. V případě vítězství možnost stát se i šampióny. My jsme již ve hře neměli nic. Vítězství i porážka znamenaly páté místo!

Nejurputnější boj vůbec byl v prvním setu. Sovětský tým získal poměrně snadno dostatečný náskok 10:5, který jsme sice stáhli na 9:10, ale soupeř rychlým útokem a našimi chybami zvýšil na 14:9. Teprve v tomto momentu nastal opravdový velký boj. Sami tvrdě útočíme, velmi dobře blokujeme, odvracíme pět setbolů a vyrovnáváme na 14:14! Pak se dokonce dobrým blokem ujímáme vedení, po příjmu ztrácíme smečí mimo hřiště a stav se na sedm setbolů zastavil, když ukazatel skóre zaznamenává 16:15. Stančo, Petlák, Lenert ztrácejí výhodu podání a nakonec Nekola utekl smečí a je opět vyrovnáno. Pak zase smečujeme za, odvracíme v poli a nakonec Lenertův útok skončil v bloku soupeře ...” Konec prvního setu, ve druhém ještě trochu vzdorujeme, ve třetím už ne.

Výborný výkon v celém mistrovství předvedli Poláci. Po zásluze se nakonec stali mistry světa. Přišla éra jejich kralování, povedla se jim generace, která pod vedením trenéra Wagnera vyhrála i olympijské hry v Montrealu. To však patří do další kapitoly ...

Řím se dobýt nepovedlo.