7. MS muži 1970 – Sofia (BUL) 20.9.-2.10.1970

 

 

ČSSR	- Brazílie	3:1 (12,5,-14,4) sk. B
	- Maďarsko	3:1 (-10,11,11,7) sk. B
	- Finsko	3:0 (11,3,10) sk. B
	- USA	3:0 (5,14,2) sk. B
	- Polsko	3:2 (13,-16,-13,6,13) sk. B, 1. místo ve skupině
	- Rumunsko	3:2 (-7,-10,13,10,6) finálová skupina
	- NDR	0:3 (-14,-4,-7) finálová skupina
	- Bulharsko	1:3 (-12,-14,8,-11) finálová skupina
	- Japonsko	0:3 (-9,-5,-5) finálová skupina
	- Belgie	3:0 (6,2,7) finálová skupina
	- SSSR	3:0 (8,8,13) finálová skupina

 

Ten rok, kdy se na kalendáři trhaly lístky s čtyřmístnou číslovkou 1970, vládla naší nejvyšší domácí soutěži Zbrojovka Brno. Hned za ní byla Rudá hvězda Praha. A tak není divu, že v konečné nominaci trenérů Lázničky a Malého na VII. MS volejbalistů v Berlíně se objevila většina hráčů právě z těchto klubů - Brňané P. Schenk, D. Koudelka, M. Řezníček, V. Petlák a J. Stančo, z RH Z. Groessl, M. Vápenka, J. Penc, L. Němec, doplněni P. Pavlíkem a J.Tomášem z VŽKG a L. Zajíčkem z liberecké Dukly. Tahle dvanáctka měla obhajovat titul mistra světa z doby před čtyřmi lety.

 

Jenomže za čtvrtletku se obvykle stane spousta věcí. Což se nevyhnulo ani našemu volejbalu. Tak například reprezentační činnosti nechali takoví velikáni, jako byli Josef Musil a Bohuš Golián, kteří ještě v roce 1968 zdobili náš bronzový celek na OH. Pravda, už tehdy v Mexiku se rýsovala nová kostra reprezentačního družstva (Groessl, Petlák, Schenk, Koudelka, Zajíček), jenomže najít náhradu za tak kvalitní hráče, to není jen tak. A navíc se ještě měnily podmínky, volejbal stál na prahu moderní éry. Což signalizoval už tři měsíce před MS v Sofii velký turnaj v bulharské metropoli, na němž československý tým skončil třetí. Bulhaři byli vždycky nebezpeční, teď mají šampionát ve vlastním prostředí, vyskočil i další soupeř - NDR. Celek budovaný na přísně vědecké bázi. Oplývající především silou a výškou. Najít proti němu myšlenku bylo obtížné a bojovat s ním stejnými zbraněmi bylo marné. Co s tím? Když se k tomu připočte tradiční favorit SSSR a silné družstvo Polska, pak už je na medaile tlačenice pořádná. Navíc je nutno počítat s asijskými celky, minimálně Japonsko si udržuje stále vysokou výkonnost.

 

Před MS se u nás příliš nehovořilo o obhajobě zlatých medailí. Naši trenéři byli skromní, k úspěchu by stačil postup na olympijské hry v Mnichově, který měly zajištěny přímo dva celky (za SSSR a Japonskem, tato družstva si účast na OH 1972 zajistila a předpokládalo se, že budou na příčkách nejvyšších). Také případné čtvrté místo mohlo zajistit toužebný pobyt v olympijské vesnici.

 

Jenomže ... Ani tentokrát nebyla příprava bez problémů. Nejprve požádal nejlepší smečař Vladimír Petlák o uvolnění z reprezentace pro studijní důvody. Pak si v soustředění - mimochodem byla poprvé tři, nejdříve v Nymburce, pak ve Frýdku a na závěr v Jihlavě, a vždy desetidenní - při basketu porouchal nohu Pavel Schenk. Další smečař vyřazen ze hry, když mu na konci srpna sundali lékaři sádru, odjel do Kladrub na rehabilitaci a jeho start na MS byl velkým otazníkem. Nakonec oba naši bijci na šampionátu startovali ...

 

V dosavadní historii MS získali českoslovenští volejbalisté dvě zlaté a čtyři stříbrné medaile. Jestliže to bylo maximum, pak měla přijít doba bronzová. Proti dějinám se však naší zemi vyhnula. Přišel rok jedna časů železných, nebo snad je lepší říci bramborových. Zkrátka a dobře od této doby na MS pro nás medaile neodlévají.

 

Začátek turnaje nasvědčoval tomu, že ani v Bulharsku není náš tým bez šancí na medaile. Ve skupině se vypořádal celkem hladce se všemi soupeři, jedině Poláci zazlobili - 3:2 a v pátém setu 15:13. A pak už přišlo finále, které zahájil opět pětisetovým vítězstvím nad Rumunskem. Dalším soupeřem bylo družstvo NDR. V té době se názory expertů shodovaly na tom, že právě tento celek je nejlepším v Evropě, však také se vypořádal se SSSR jednoznačně (3:1). Ovšem prohrál s Japonskem 2:3. Zamotaná situace. V minulosti jsme z podobného bludiště vždycky těžili.

 

Takže NDR. V prvním setu českoslovenští hráči vedli 9:5 a 14:12. Měli šest setbolů, než soupeř udělal třináctý bod. Pak zkoušeli ještě sedmkrát ukončit úvodní dějství, neúspěšně. Prohráli úvodní set a pak jednoznačně celý zápas. Následovala prohra s Bulharskem, které zůstávalo jako jediné bez porážky, a v průběžné tabulce na nás zbývalo šesté místo. Byl to trochu šok, přece jen si veřejnost zvykla na to, že volejbalisté se perou o medaile, a najednou je tady v sázce nejen postu­pové místo na OH, ale i pověst. Co si napravit reputaci v dalším střetnutí proti Japonsku? V případě výhry přece jen zbývala šance na bronz.

 

„Výsledek drtivé porážky, zápasu, který trval hrubého času něco přes šedesát minut, hovoří sám za sebe. I skutečnost, že v tomto utkání jsme vedli jenom jednou - v prvním setu 4:2. Pak už si s námi Japonci pohrávali, jak chtěli. Dařili se jim rychlíky, které Nekoda rozhazoval jednou na Koizumiho, podruhé na Kinuru ... Opět se nám tedy nedařilo. Příčiny jsou - a to je dnes již zřejmé - v koncepci hry, která spoléhá na vysokou nahrávku a tvrdý útok na síti. Na tuto hru, která sice slaví úspěchy v lize, na mezinárodním poli nemáme“. Tolik citát očitých svědků.

 

Naštěstí další utkání bylo proti Belgii. To našemu družstvu dalo možnost vzpamatování (ale pro zajímavost: po počáteční zvědavosti, jak hraje obhájce titulu mistra světa, poklesl zájem o zápasy československého družstva, na jeho střetnutí s Belgií přišlo osmadvacet diváků!). Závěrečný duel proti SSSR zvládli českoslovenští reprezentanti na jedničku a výsledkem bylo tedy čtvrté místo. Poprvé na MS bez medaile.

 

Ještě stojí za to zastavit se u finále. V souboji o zlato NDR prohrávala v pátém setu s Bulharskem 5:13, ale šňůrou deseti bodů vyhrála nejen střetnutí, ale celé mistrovství!