Sklenařice, jedna z bašt volejbalového debla, opět nezklamaly

Neuvěřitelný 54. ročník mají za sebou Sklenařické debly. Malá vesnička nedaleko Vysokého nad Jizerou již 54 let vítá milovníky volejbalového debla a letos tomu nebylo jinak.

Když jsem v sobotu ráno vstal a viděl předpověď počasí, neskutečných 36 ve stínu, vzpomněl jsem si, že ve Sklenařicích probíhá deblový víkend. Představa hor a „mírnějšího“ klima mě utvrdila v myšlence, že je potřeba slíbit Gorovi (Jirka Čermák) letitý slib, že se přijedu mrknout. Na začátek musím říci, že nejsem úplně milovník deblů a moje poslední návštěva Sklenařic v roce 1993 skončila posledním místem. Nicméně obdivuji všechny, kteří toto české volejbalové specifikum udrželi při životě i v dobách, kdy sport nebyl prioritou v naší společnosti.

Už při příjezdu na mě padla nostalgie, oblíbená restaurace Mexiko stále stojí a funguje. Předpoklad mírnějšího klimatu sice vzal hned při výstupu z auta za své, ale necelých 30 na sluníčku ještě šlo. Ředitel turnaje Goro Čermák a Ondra Janků měli plné ruce práce, protože turnaj se rozbíhal, a tak jsem vyrazil na krátkou procházku Sklenařicemi, abych navštívil svého bývalého trenéra, mentora, extraligového hráče a trenéra Míru Horáčka, který si zde již před mnoha lety koupil chalupu a tráví zasloužený důchod. Ten mě přivítal, jak jinak než s pivkem, a ve stínu jsme zavzpomínali na konec „osmdesátek“ v Tatrovce Smíchov.

Další moje cesta vedla na horní kurt a potkávám dalšího Jirku Čermáka, prostě ve Sklenařicích o Čermáka „nezakopneš“. Jirku ve volejbalové rodině znají pod přezdívkou Čerčan. Ano, Čerčan je bratrancem Gora a to další Čermák, tentokrát Vlasta, byl ještě na cestě z Opavy. Po jeho krátkém emotivním proslovu, že vlastně hráli dobře, ale vypadli, mi začal vyprávět, jak se vlastně debly do této krásné krkonošské vísky dostali.

„Hele, já jsem 71. ročník, takže něco mám taky přenesené z vyprávění, ale co vím, tak debly ve Sklenařicích se hrají od přelomu 60. a 70. let, kdy manželé Macháčkovi z Prahy si nad pláckem, který trochu připomínal hřiště, pořídili chalupu. Nejdřív to bylo takové, no ani se tomu nedá říci pinkání, spíš plácáná a tahaná. Nicméně pak se přidali další, Metelkovi, Kašťákovi, Seidlovi, Čermákovi nebo Vitvarovi, upravil se kurt, který se blížil dnešním rozměrům, a začala vznikat místní tradice, která se pak postupem času rozšiřovala do dnešní podoby,“ rozpovídal se očividně unavený, ale spokojený Čerčan. To už se k nám postupně přidávali i další, kteří do Sklenařic pravidelně jezdí. Milan Blohoň s Borkem Foktem z Kladna, buchtu přinesla Dáša Horáčková a Čerčan pokračoval. „No a jak šel čas, tak jsme tady s volejbalem všichni začínali. Někteří jako Vlasta Čermák, Aleš Čermák nebo Goro, to dotáhli až do extraligy. S nimi sem začínali jezdit na turnaje hráči Rudé Hvězdy, Chemičky Ústí nad Labem, Dukly Liberec. Nicméně za největší rozmach turnaje se postaral asi Olda Vitvar s  mým tátou, kteří tento turnaj v 80. letech několikrát vyhráli a přivedli další deblové hráče,“ pokračuje ve vyprávění Čerčan. Mezitím turnaj je v plném proudu a teplota na kurtech stoupá. Dvojice, které vypadly, se těší již na „koupačku“ v místní nádrži a modlí se, aby Gora nenapadlo „zamíchat“ systémem a nevytvořit opravný pavouk. To se opravdu stalo, ale načaté Čerčanovo koleno ho nechává u nás u stolu a pokračuje ve vyprávění. „Cábo, nebudeš věřit, ale tady byli „páni hráči“, např. Pepa Smolka, Olda Koza, Luboš Maršoun, kluci Pavelkovi, Olda Věchet, Láďa Hamza, Petr Klár, Venca Němeček nebo Železňák a spousta dalších, kteří oblékali extraligové dresy,“ hrdě jmenuje hráče, kteří si Sklenařické debly zkusili.

Sluníčko se pomalu blíží ke krkonošským vrcholkům a turnaj vrcholí. Finále žen, mužů i veteránů sledují všichni, ale také po očku pokukují po kapele, která rozbaluje svoje „fidlátka“ a všichni vědí, že je čeká dlouhá noc. V neděli jsou na programu ještě mixy a pak bude 54. ročník Sklenařických deblů historií. Při odjezdu mě ještě zastavuje Čerčan s Pimkem a dodávají: „hele ještě jedna věc, bez Gora by to tady nebylo, po tom, co tady postavil dům a přestěhoval se sem, tak sportovní a kulturní aktivity Sklenařic je hodně jeho práce, to tam prosím napiš“. Slibuji, že na tohoto volejbalového srdcaře nezapomenu a vyrážím do rozpálené Prahy. U Mexika, mě ještě přepadá myšlenka přespat, ale jak se znám, zkazil bych si krásný den, a tak opouštím Sklenařice s klidem na duši, že jsou stále volejbalová místa, kde tradice nemizí.

A jak to dopadlo? Tak to musím Gorovi zavolat, ale atmosféru výsledky nedělají….

MČR veteránů nad 40 let (3 dvojice):

1. Mrázek – Fijala
2. Čermák – Janků
3. Nechanický - Adametz

muži (13 dvojic):

1. Grus – Vitvar
2. Bajer – Nejedlý
3. Vobr - Pudil

ženy (12 dvojic):

1. Neumannová – Neumannová
2. Čermáková – Hartigová
3. Faistaverová - Faistaverová

 

otevřené MČR mixů – 1. třída (8 dvojic):

1. Vitvar – Kučerová
2. Bajer – Neumannová L.
3. Beránek – Chaloupková

otevřené MČR mixů – 2. třída (21 dvojic):

1. Mrázek – Cibulová
2. Adametz – Nekanická K.
3. Čermák Vl. – Čermáková J.

 

Kompletní pořadí ZDE

 

Autor: Jiří Carba