Zářijové ohlédnutí za jubilanty roku 2026 z řad osobností ČVS

95 let Růženy Příhodové rozené Svobodové

(*3. 9. 1931)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSR se ziskem bronzové medaile z MS 1952 v Moskvě, dvou stříbrných medailí na Světových akademických letních hrách (Berlín 1951, Bukurešť 1953), trojnásobné mistryně republiky s celky ÚDA a Dynamo Praha.

Pražská rodačka se sportovními začátky v Sokole Praha 1 se sportovištěm na Štvanici (atletika, gymnastika) a volejbalovými na střední škole s účastí na soutěžích pražských škol. Po dosažení plnoletosti se dostala přes rekreační smíšené debly do družstva žen Sparty Praha, resp. Sokol Bratrství Sparta a Spartak ČKD Sokolovo, za které hrála v letech 1949-1952 s 3. místem na MR 1952 ve Zvolenu. V tomto roce byla nominována do ženské reprezentace ČSR pro MS v Moskvě, odkud náš výběr přivezl bronzové medaile. V roce 1953 hrála za Slovan SV TVS (předchůdce ÚV ČSTV) a v roce 1954 za Slavoj Odívání s druhým místem na MR v Plzni. V letech 1955-56 byla hráčkou družstva žen ÚDA Praha a dvojnásobnou mistryní republiky. Po rozpuštění armádního celku rozhodnutím MNO oblékala v letech 1957-60 dres Dynama Praha. V roce 1959 vybojovala svůj třetí titul mistra ČSR a v roce 1960 ukončila hráčskou kariéru titulem vicemistra za 2. místo v lize.

ČSR reprezentovala v letech 1951-53 s premiérou na Světových akademických letních hrách v Berlíně (stříbrná medaile), z Mistrovství světa žen v Moskvě 1952 (byl to historicky vůbec první světový šampionát žen ve volejbalu) si přivezla bronzovou medaili a s reprezentací se rozloučila v roce 1953 na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti (stříbrná medaile).

Bronzový tým ČSR při nástupu na stadionu Dynama Moskva při MS 1952, zleva Valášková, Svozilová, Dostálová, Cigrová, Lútočková, Roobová, Svobodová, Matalíková, Holá, Bochenková, Černá a Štulcová.

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout si podrobný volejbalový profil.

90 let Hany Synovcové rozené Vackové

(*6. 9. 1936)

reprezentantky ČSR a první české volejbalistky v italské sérii A1, Mistryně sportu, pětinásobné mistryně republiky s celky ÚDA a Dynamo, resp. Slavia Praha

Rodačka z Českých Budějovic se sportovními začátky v Sokole a na Vyšší průmyslové škole strojní (basketbal, tenis, branné závody). Volejbalu se začala věnovat v roce 1953 jako dorostenka Slavoje České Budějovice. Se školním výběrem VPŠS se v roce 1954 probojovala do celostátního finále Sportovních her mládeže (SHM), které hostily slovenské Nováky. Svými výkony přispěla k celkovému prvenství a zisku titulu Přeborníka ČSR, byla vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje a vysloužila si zařazení do výběru juniorek ČSR.

Po přeřazení do družstva žen Slavoje ČB v roce 1955 startovala v krajském přeboru, ale již v roce následujícím získala angažmá v mistrovském celku ÚDA Praha, kde pod vedením Václava Rabana získala v roce 1956 svůj první mistrovský titul. Po zrušení armádního družstva žen závěrem roku 1956 oblékala dalších 14 let (1957-69 a 1970/71) „sešívaný“ dres Dynama, resp. Slavie Praha od roku 1964, kdy byl klubu navrácen historický název. Družstvo patřilo v tomto období k absolutní špičce naší celostátní I. ligy, což dokládá zisk 9 medailí za čtveřici mistrovských titulů v letech 1959, 1962-63 a 1965, trojici 2. míst (1960-61, 1967) a dvojici 3. míst (1957, 1969).

Hanka Vacková (od roku 1960 Synovcová) patřila řadu let do širšího kádru naší ženské reprezentace. Se lvíčkem na triku absolvovala řadu soustředění, zahraničních zájezdů a mezistátních utkání – nominace na stěžejní akce (ME a MS) ji však míjely.

Díky mistrovským titulům si zahrála Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ) a největším úspěchem družstva se stal postup do semifinále v roce 1963, kde bylo vyřazeno pozdějším vítězem - Dynamem Moskva. A pražské Dynamo bylo jediným celkem, který v tomto roce dokázal sovětského mistra po boji 3:2 porazit, a to ještě na půdě soupeře!

V roce 1969 se stala první českou volejbalistkou na italské půdě. V sezoně 1969/70 v roli hrající trenérky pomohla sicilskému týmu Mediterraneo Catania k zisku mistrovského titulu.

Po návratu do Prahy ještě rok hrála za Slavii (4. místo v extralize 1970/71), další dvě sezony pomáhala družstvu Lokomotivy Praha udržet nejvyšší soutěž a nahrávala mj. začínající Elišce Pařízkové-Langšádlové. Následujících cca 15 let (1974-1990?) hrála ještě pro radost za B-týmy Slavoje Praha a Slavie Praha pražský přebor 1. a později 2. třídy. Družstvo bylo složené převážně s bývalých reprezentantek, svou soutěžní třídu několikrát vyhrálo a postup do 2. ligy resp. 1. třídy MP přenechávalo dalším týmům v pořadí - většinou o jednu až dvě generace mladším.

Po skončení volejbalové dráhy uplatnila své organizační schopnosti i v jiných sportech. V roce 1995 se stala důležitou členkou úzkého realizačního týmu kolem Itala Carla Capalba, který v té době v České republice zakládal a budoval dnes světoznámý Mezinárodní pražský maraton.

Širší výběr ČSR na soustředění v Dobřichovicích před ME 1958 v Praze. Hanka Synovcová sedí pod klečící a nad zadní řadu vyčnívající Naďou Špelinovou.

Mistryně republiky 1962 z Dynama Praha, zleva stojí trenér Raban, Hadašová, Ursínyová, Hrabáková, Kofroňová a Mikulecká, dole zleva Synovcová, Menčíková, Šormová, Vinšová a Špelinová.

Nedožitých 100 let prof. Lumíra Mlatečka

(*8. 9. 1926-†29.8.2022)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, významného funkcionáře vysokoškolského sportu, doma i v zahraničí uznávaného sportovního a volejbalového teoretika

Rodák z Hradce Králové, absolvent Obchodní akademie s poválečnou maturitou v roce 1948 a náhradní vojenskou službou v Pardubicích. S basketbalem a volejbalem se blíže seznámil za války v DTJ Hradec Králové, volejbal hrál na trampských osadách v povodí Orlice a na vojně v Pardubicích.

V roce 1950 nastoupil na Katedru sportovních her pražského Tyršova ústavu jako asistent se zaměřením na volejbal. V letech 1953-58 odborný asistent oddělení odbíjené Katedry sportovních her ITVS, 1959-62 odborný asistent KTV Fakulty všeobecného lékařství UK a 1963-91 vedoucí KTV Fakulty dětského lékařství UK. Od roku 1968 kandidátem věd, od roku 1972 docentem a od roku 1985 profesorem.

Autor desítek oborných monografií, učebních skript a vědeckých statí se zaměřením především na oblast tělesné přípravy volejbalistů a problematiku volejbalového výskoku. V roce 1964 vyšla na Kubě ve španělštině jeho publikace „Volibol“, v roce 1969 v Itálii „Pallavolo – preperazione fisice tecnita“, sepsaná ve spolupráci s doc. Kozákem. Autor řady přednášek (volejbal, sportovní trénink, výkonnostní sport a jeho zdravotní aspekty) doma i v zahraničí (Itálie, Jugoslávie, Kuba, NDR, Rakousko). Uznávaný oponent a recenzent desítek kandidátských, disertačních či habilitačních prací a státních úkolů.

Kromě své profese prošel řadou dobrovolných funkcí a aktivit. Byl členem vládního výboru pro TV a sport, poradcem Ministerstva školství pro TV, členem Rady MŠ pro TV na vysokých školách, členem zkušební komise při státních rigorózních zkouškách tělocvikářů aj. V rámci ÚV ČSTV byl v letech 1970-1976 předsedou Komise výkonnostního sportu, Vědecko-metodické rady ČSTV a v letech 1976-1989 jejím místopředsedou. S volejbalem byly spojeny tyto jeho funkce: 1955-70 člen a místopředseda Ústřední metodické komise, lektor školení trenérů všech výkonnostních tříd, 1955-58 učitel odbíjené na ITVS Praha, 1961-62 školitel volejbalových trenérů na Kubě a trenér reprezentačních družstev mužů a žen Kuby.

V roce 1963 byl spolu s doc. Kozákem školitelem volejbalových trenérů v Itálii, v roce 1966 přednášel na mezinárodních konferencích o volejbalu v Lipsku a v Praze v rámci MS mužů. Jako školitel volejbalových trenérů absolvoval krátkodobé stáže v Chorvatsku (1976), v Itálii (1969) a v Rakousku (1973).

Doc. Mlateček koučuje Kubánské volejbalisty při jedné z prvních návštěv ČSSR začátkem 60 let, spojených s tréninkovými zápasy s pražskými ligovými celky mužů. V tomto případě s Loko Praha na holešovickém Aksamitově stadionu.

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout medailonek k 80 letům LM.

Nedožitých 85 let Zdeňka Groessla

(*8. 9. 1941-†17.11.2023)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanta ČSSR se startem na dvou OH, dvou MS a dvou ME se ziskem 4 medailí. Zasloužilého mistra sportu, dvojnásobného přeborníka republiky s RH Praha, s třetím místem v novinářské anketě o nejlepšího volejbalistu ČSSR z roku 1971.

Plzeňský rodák prožil mládí v Neratovicích, kde se vyučil zámečníkem a začínal se sportem. Jako žák se věnoval házené, v dorosteneckém věku přešel na kopanou a díky svým 190 cm se stal respektovaným brankářem fotbalistů Sokola Mlékojedy. Volejbal začal hrát závodně v 17 letech bez jakékoliv přípravy za Jiskru Neratovice, kde jej objevil internacionál Milan Purnoch, v té době zaměstnaný ve Spolaně. Na talentovaného volejbalistu upozornil trenéra Rudé hvězdy Praha Karla Brože, a když v roce 1960 narukoval Zdeněk na vojnu, byl povolán do policejního celku. Po dvou letech prezenční služby se stal zaměstnancem Ministerstva vnitra a volejbalové Rudé hvězdě, resp. Olympu Praha zůstal věrný až do současnosti postupně jako hráč, trenér a funkcionář.

Jako hráč působil v RH Praha v letech 1960-73 se ziskem titulů mistra ČSSR v letech 1966 a 1972, dále trojice druhých a jedním 3. místem v naší nejvyšší soutěži. V letech 1974-77 si zahrál ještě za B-tým I. národní ligu a v sezoně 1978/79 si vyzkoušel post trenéra u A-týmu s 2. místem za konkurenční ČH Bratislava. Více jak 30 let byl členem výboru oddílu Rudé hvězdy, resp. PVK Olymp a dlouhou dobu také funkcionářem ČSVS, resp. ČVS (předseda Revizní komise a člen výboru svazu). Od roku 1991 byl několik sezon asistentem trenéra S. Mitáče u žen Olympu a později trenérem individuální přípravy družstev juniorek a žen.

Do reprezentace byl povolán poprvé v roce 1964 a pod vedením Josefa Brože absolvoval přípravu širšího výběru mužů ČSSR na OH 1964 v Tokiu. Premiéru se lvíčkem na prsou si odbyl v roce 1965 na turnaji v Rize v utkání se SSSR „B“ (3:2) a následně při I. ročníku Poháru světa v Polsku (2. místo). Rozloučil se s ní v roce 1972 na OH v Mnichově 6. místem.
Za 9 let v reprezentaci odehrál okolo 260 zápasů, od roku 1969 s kapitánskou páskou na triku. Připomeňme si všechny jeho úspěchy na mezinárodní scéně: zlatá medaile na MS 1966 v Praze, stříbrná medaile na ME 1967 v Istanbulu, bronzová medaile na OH 1968 v Mexico City, 5. místo na Poháru světa 1969 v Berlíně a v témže roce 2. místo na Turnaji pěti kontinentů v Montevideu a Santiagu de Chile, 4. místo na MS v Sofii, stříbrná medaile na ME 1971 v Římě (se zařazením do nejlepší šestky šampionátu) a 6. místo na OH 1972 v Mnichově.

Poslední sezona "Pataře" Groessla 1972/73 v dresu extraligové RH Praha s 2. místem za Duklou Liberec). Nahoře zleva Němec, Lebeda, Groessl, Vápenka, Hofman a Paldus junior, dole zleva Káral, Penc, Fiala, Chrpa a Miroslav Pavlík.

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout podrobný volejbalový profil.

65 let Pavla Barborky

(*22. 9. 1961)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentant seniorský i juniorský, stříbrný medailista z ME 1985, čtyřnásobný mistr Československa (RH Praha 1984, 1985, 1986, 1989), Mistr sportu.

Se sportem začínal v Sokole Rokycany, kde získal všeobecnou tělesnou průpravu a vyzkoušel si atletiku, fotbal, tenis a stolní tenis. Volejbalu se začal cíleně věnovat v roce 1974 v žácích TJ RND Rokycany u trenéra B. Tichého. V roce 1979 přestup do družstva starších dorostenců SVSM Slávie PF Plzeň, trenér Pavel Zeman. Současně sbíral herní zkušenosti střídavým startem za muže Slávie PF ve II. a I. NL. V letech 1980 - 1982 člen výběru juniorů ČSSR. O účast na MEJ 1982 jej připravilo zranění.

Absolvent střední průmyslové školy strojní s maturitou, po maturitě nástup na základní vojenskou službu v RH Praha, po vojně státní zaměstnanec a sportovní instruktor MV.

197 cm vysoký blokař domácích ligových družstev RH Praha (4 x mistr republiky), Aero Odolena Voda, Spartak Perštejn a profesionální hráč v Turecku, Německu a Rakousku. V letech 1980 - 1982 juniorský reprezentant ČSSR, v letech 1985 - 1990 člen mužské reprezentace ČSSR se startem na dvou ME a dvou MS se ziskem stříbrné medaile na ME 1985 a bronzové medaile na Světovém poháru 1985. 2001-13 trenér žen německého VGF Marktredwitz, kde od roku 2000 trvale žije.

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout si podrobný volejbalový profil.

Autor: Václav Věrtelář