Beachvolejbal se vyvíjí a my se musíme přizpůsobit, říkají naše jedničky

Povídání s Ondřejem Perušičem a Davidem Schweinerem během letošního ročníku turnaje J&T Banka Ostrava Beach Pro o tom, jaké byly v areálu pod vysokými pecemi začátky, proč je akce oblíbená i u zahraničních hráčů nebo jaké jsou za těch šest let jejich nejsilnější vzpomínky.

Jak se ostravský turnaj změnil od premiéry v roce 2018?

David: Úroveň turnaje byla hodně vysoká už od prvního ročníku. Tenkrát to byla čtyřhvězda, byly tady čtyři hrací kurty. Dva byly úplně na druhé straně areálu, než se teď hraje. Postupem času se to změnilo na Elite 16 a tím pádem se hraje jenom na dvou kurtech. Areál se zkoncentroval jenom u Boltovy věže a řekl bych, že organizace se celkově zkvalitnila S tím se zkvalitnila i naše hra, protože nás to čtvrté místo v roce 2018 trošičku odstartovalo.

Jaký máte k turnaji vztah?

Ondra: Pro nás je to samozřejmě speciální, protože to je domácí turnaj, takže je to obrovská šance se předvést před našimi kamarády, známými, rodinami, fanoušky, mladými hráči a tak dále. Je to obecně šance nejenom předvést naši hru a užít si ten turnaj, ale i třeba posunout ten sport někam dál a pomoct rozvoji beachvolejbalu v Čechách jako takovému.

Co tu nejvíc oceňují zahraniční hráči?

Ondra: Pro spoustu z nich je to vůbec poprvé, co se podívali do industriální oblasti. Působí to monumentálně a moc pěkně. A samozřejmě fanoušci. Jednak jejich počet, ale i jejich projev. To, že chodí koukat i na jiné zápasy, nejenom domácích týmů, že fandí nejenom českým týmům, ale i jim. Že umí ocenit kvalitní výměnu i třeba proti domácímu týmu a že tady hráče zastavují, věnují se jim, chtějí se s nimi fotit, baví se s nimi. Tahle interakce taky není úplně běžná, zejména na mimoevropských turnajích, převážně těch asijských.

Kdybyste za těch šest ročníků měli vypíchnout váš nejsilnější zápasový zážitek, jaký by to byl?

David: Já mám asi nejsilnější čtvrtfinále proti Brazilci Alissonovi v roce 2019. Tam jsme dotahovali, nakonec jsme vyhráli v tie-breaku a bylo to na moje narozeniny. Takže to se mi zarylo do paměti a bylo to fakt hodně speciální, že ten zápas se podařilo vydřít i s pomocí fanoušků. Byl to hodně dlouhý a náročný zápas, ale odměna potom byla velká. Jak pro nás, tak pro fanoušky.

Ondra: Když o tom přemýšlím, tak je zajímavé, že já Ostravu zbožňuju, strašně se sem těším a moc se si to tady užívám, ale vlastně nemám jeden konkrétní, silný pozitivní zážitek. Spíš si to užívám jako celek a jednotlivé zápasy nebo momenty si spíš pamatuju ty negativní. Pamatuju si určitě zápas, kdy jsme byli asi nejblíž tomu celý turnaj vyhrát. To znamená v roce 2021 proti Brouwerovi s Meeuwsenem, kdy jsme vedli 10:6 v tie-breaku, a nakonec jsme prohráli. To bylo hodně bolestivé. A určitě si pamatuju taky první ročník a tie-break o bronz proti Rusům Semjonov, Lešukov. Prohráli jsme 24:26 a já jsem ten poslední balon nahrál bagrem přes, takže to byl jednoduchý bod pro blokaře. A pamatuju si, že jsem odjížděl z Ostravy a říkal jsem si, jestli tohle nebyla moje poslední šance přiblížit se medaili z takové velké akce a jestli jsem právě tady tou nahrávkou nepromarnil naši jedinou šanci se nějakým způsobem zapsat do mezinárodního beachvolejbalu.

Jak se vůbec za těch šest let beachvolejbal posunul?

David: V roce 2018 ještě hráli na vrcholové úrovni Lotyši Janis Šmedinš a Aleksandrs Samoilovs, což byli takoví předchůdci Åhmana s Hellvigem. Oni už hráli na druhou, hráli prsty ve výskoku. A beach se tím směrem vyvinul. Myslím, že Švédi k tomu hodně přispěli. I my, byť to teda s těma srandičkama nepřeháníme, tak se snažíme, aby naše hra byla pestrá. Abychom občas hráli na druhou, abychom při útoku používali celou délku sítě a tak dál.

Přijedete do Ostravy i příští rok?

oba: Přijedeme rádi. Jestli v roli hráčů nebo diváků, to se asi ještě uvidí.

Autor: Michal Svoboda, foto Vlastimil Vacek