Oliva s Kurkou vzhlíží k evropskému šampionátu U22 s velkou nadějí

Už ve čtvrtek startuje v tureckém Termalu ME mužů a žen kategorie U22, na kterém se představí mimo jiné i české mladé pušky Kryštof Oliva a Václav Kurka. Kluci ve svých kariérách ušli dlouhou cestu, která je lemována mnoha většími či menšími úspěchy. Teď je ale čeká další velká výzva, boj o evropské medaile. Jak kluci s beachvolejbalem začínali, jak těžký je přechod mezi dospělé a jaké ambice má tým na evropském šampionátu nám prozradil Jan Chalupa, trenér páru Oliva / Kurka.

Honzo, kluky už řadu let trénuješ. Vzpomeneš si na jejich beachvolejbalové začátky? Zajímalo by mě, jestli tam ten talent byl vidět od začátku nebo to zkrátka vydřeli...

Kryštofa Olivu trénuji už od dětství. Kryštof začal hrát beachvolejbal tuším ve druhé třídě. Vašek přišel na Strahov, když mu bylo sedmnáct. Začínal na beachi a s Kryštofem se poprvé potkali na PJL (Pražská junior beach liga). Také spolu hráli šestky v Orionu. Kluci jako junioři kombinovali šestky a beach. S trenérem Orionu Liborem Bartůňkem jsme kamarádi hodně let. Věříme si a vzájemně jsme si pomáhali a konzultovali všechny zápasy a celou přípravu kluků. Vždy mi vyšel vstříc a má velkou zásluhu na jejich růstu. Ve sportovním životě hráče hraje roli plno lidí. Na začátku jsou to rodiče, kteří vedou své děti ke sportu. Potom je to jejich první trenér, který má hlavní úkol nadchnout dítě, aby ho sport bavil. Ve sportovní kariéře těchto kluků je také hodně lidí a trenérů. Určitě to není jen jeden a za to je jim velký dík.

Kryštof s Vaškem studují vysokou školu. Jak se podle tebe dá na profi úrovni skloubit škola a sport?

Je to tak, oba studují vysokou školu. Myslím, že vysoká škola může být skvělý pomocník pro pokračování v beachvolejbalové kariéře. Kluci nemusí řešit tlaky v zaměstnání a většinou pevnou pracovní dobu. Pokud jsou schopni pohlídat si zkoušky a všechny povinnosti ve škole, vnímám školu jako tu lehčí variantu při přechodu z juniorského do mužského sportu. Sportovní přípravu přizpůsobujeme zkouškám a jejich školním povinnostem. Přesto to ale není lehké a jsem si vědom toho, jaký tlak někdy hráči zažívají. Hlavně těsně před a během zkouškového období. Zatím ale kluci pokračují ve škole velmi úspěšně. Jsem zastáncem toho, že si děti nemusí vybírat, jestli budou profesionální sportovci nebo vysokoškolsky vzdělaní lidé. Vše jde skloubit, jen je potřeba být trpělivý, odhodlaný a velmi pilný.

První opravdu velký úspěch (4. místo) uhráli kluci na ME U20 před dvěma lety. V čem byli lepší než ostatní? A nemyslím tím jen beachvolejbalové dovednosti...

Já osobně čtvrté místo vnímám jako velký úspěch. Dokázali jsme porazit plno skvělých týmů, bohužel chybělo trochu sportovního štěstíčka. Ten rok jsme byli několikrát během zimy na Tenerife. Kluci hodně natrénovali venku a v silnějším větru, který byl pro šampionát ME U20 charakteristický. Zimní příprava mimo halu je pro úspěch zásadní. Pokud dospívající hráči a hráčky od kategorie U16 nebudou pravidelně trénovat v zahraničí u moře ideálně přes zimní období, z dlouhodobého hlediska nebudeme schopni udržet tak skvělý ranking, který v současné době máme v kategorii U18, U20, U22 v holkách i klucích. A tím trénováním v zahraničí nemyslím jeden výjezd na jaře a na podzim do Itálie nebo Turecka, ale pravidelné tréninkové cykly od října do března, jako to mají ostatní státy se svými top týmy: Itálie, Norsko, Švédsko, Lotyšsko, Francie, Polsko, Německo, Maďarsko, Rakousko. Možná jsem na někoho zapomněl, ale i tak je to mnoho týmů, kterým se nesmíme začít vzdalovat. Fyzicky byli kluci výborní a nálada v týmu a týmový duch. Kluci si lidsky neskutečně sedí a troufám i říci, že je to jejich nejsilnější stránka. V neposlední řadě jsme se na každý zápas poctivě takticky připravili. Martin Tichý a jeho nekonečné rozbory a rozebírání nejmenších detailů na soupeři nás posouvali zápas od zápasu. To bylo pro kluky hodně důležité, hlavně po zápasech ve skupinách klíčové. Vědět o soupeři vše je v dnešním beachvolejbalovém světě nutností. Sice bylo ze šampionátu „jen“ čtvrté místo bez medaile, ale i tak na to celý tým bude mít jen skvělé vzpomínky.

Přechod mezi dospělé bývá pro řadu hráčů komplikovaný. Vášovi s Kryštofem se to ale nadmíru povedlo a třeba loni byli na MČR senzačně druzí. Jaký je podle tebe recept na hladký přechod mezi dospělé?

Přechod do dospělých je velmi těžký a plno týmů to vzdá a neuspěje. Je potřeba vydržet, tvrdě pracovat a trpělivě čekat na svou příležitost. Tu kluci dostali. Honza Meruna společně s STK ABV umožnili v hracím řádu udělování DKJ (divoká karta juniorů). Ještě jednou za to moc děkuji. V té době zásadní věc pro mladé hráče a hráčky. DKJ byla možnost, jak dostat hráče a hráčky na mužské a ženské turnaje bez dostatečného množství bodů. Kluci neměli body a tato karta je dostala do hlavní soutěže turnaje. Sice hned v prvním zápase měli za soupeře jedny z nejlepších týmů turnaje, ale tak to prostě je.  Kluci toho využívali a získávali důležité body a hlavně zkušenosti.

Letos spolu kluci odehráli Futures Nuvali a z kvalifikace to společně dotáhli na stupně nejvyšší. Bereš to jako velký příslib do budoucna a první z kroků na cestě mezi světovou beachvolejbalovou elitu?

Za tento turnaj jsem moc rád. Určitě je to jeden z dalších důležitých kroků pro mladé hráče a zisk velmi cenných bodů do světové tour. Společně s Martinem Tichým jsme rozebírali, kam a proč mají kluci jet. Zpětně to hodnotím jako dobrou volbu.  Kryštof s Vaškem vyhráli a Adam s Tomem (Štoček / Semerád) skončili trochu smolně na pátém místě. Uvidíme, jak si povedou na dalších turnajích. Je skvělé, když hráči vyhrají turnaj, z mého pohledu je ale důležitější zůstat pokorně hladový po další tvrdé práci, která je čeká. A je jí opravdu hodně. Vždy je těžší něco obhájit a z mého pohledu je nejdůležitější udržet si dlouhodobě vysokou herní úroveň a vizi, kam jako sportovec chci směřovat a co všechno proto musím udělat.

Abychom pořád nechválili, jaké mají kluci rezervy, na čem musí zapracovat, aby se na světovém okruhu udrželi a hráli pokud možno turnaje té nejvyšší kategorie?

Každý hráč se musí pořád učit a snažit se být lepší. Snažit se zlepšovat ve všech herních činnostech, pracovat na svém fyzickém potenciálu a posouvat své tělo na hranu možností. Na písku, který je všude jiný, je to o to důležitější. Na každém turnaji je vše jiné, počasí, hloubka a zrnitost písku, soupeři. Úspěšný hráč nebo hráčka musí mít rychlou schopnost adaptace. Musí ale také umět dobře a rychle regenerovat. Každý z nich je úplně jiný, ale myslím, že každý z nich už ví, co musí dělat a co potřebuje, aby se jako jednotlivec i jako tým posouvali dál. Tohle uvědomění si sami sebe je pro sportovce klíčové. Všechno do sebe musí dobře zapadat. Trénink na písku, posilovna, regenerace, týmový duch i osobní život musí být v rovnováze. Pokud to tak není, je tu trenérský tým, aby vše zkalibroval.

Už za dva dny vás čeká ME U22, jaké jsou cíle?

S Martinem i s kluky jsme o tom hodněkrát mluvili. Není to tajemství a nebojím se napsat, že očekávání jsou veliká. Chtěli bychom medaili. Kluci svou herní úrovní dokazují, že na to mají. Můžou ji získat. To ale neznamená, že se už vidíme na stupni vítězů. Před pár týdny přišlo z CEVU, kdo na turnaji bude hrát. Prvních 16 dvojic jsou skvělí hráči, kteří už mají velké zkušenosti, mezinárodní medaile a pravidelně se účastní mužských turnajů. Každý mezinárodní zápas je velmi těžký. Každý chce uspět a každý tým vymačkává ze sebe to nejlepší. Bude to těžké. Pokorně ale s odvahou se budeme připravovat na každý zápas. Budeme rozebírat každého soupeře, ladit formu, vnímat všechny podmínky na turnaji a budeme se snažit uspět. S Martinem se snažíme předávat klukům vždy ze sebe to nejlepší a prožíváme s nimi každý okamžik. Pak je to už na nich, co předvedou na hřišti. Já jsem vždy spokojený, když vidím, že hráči předvedou své maximum, bojují, nevzdávají se a posouvají se dál jako hráči i jako lidé.

Autor: Martin Mach