Na Sokoláku v Brně nemohl chybět Milan Džavoronok, legenda volejbalu na písku

Milan Džavoronok je bezesporu nestorem českého beachvolejbalu, a tak na letošním ročníku Brno Beach Pro nemohl chybět, a to nejen proto, že jeho syn Matyáš bojoval o semifinále v turnaji, ale hlavně proto, že na brněnském Sokoláku je doma. S oblíbeným Džávou, jak mu mezi volejbalisty nikdo jinak neřekne, jsme zavzpomínali, jaké byly začátky na písku.

Džávo, ty pamatuješ začátky beachvolejbalu v českých a moravským zemích jako hráč a následně trenér. Co vás vedlo k tomu, že jste z haly v létě „přeskočili“ na písek?

Pěkná otázka…….., to chceš abych začal vzpomínat, jo? (smích). No, naše generace vždycky hrála venku, ať to byly antukové turnaje, debly nebo jenom tak dva na dva nebo tři na tři z „trojky“. A mě to vždycky bavilo, protože v šestkách mě to plno hráčů kazilo a tady to byl jenom jeden …. (smích). Ale, teď vážně, antuka a venkovní turnaje u nás mají tradici. Neumím si představit třeba Itala, který by sebou praštil na antuce, a tak, když k nám přišel beach, dávalo logiku, abychom do toho šli.

Jak vzpomínáš na časy, kdy jste začali objíždět evropské a následovně světové tour a nosili lvíčka na prsou i na beachvolejbalových tílkách?

Tak ty vzpomínky jsou fakt pěkné (trochu slza v oku). My jsme vlastně začínali beachvolejbal ještě když se hrálo tři na tři, ale když se překlopil na dvojice, tak mým prvním parťákem byl Tomáš Kopsa, se kterým jsme v jednadevadesátým vyhráli Minolta Cup. Pak už to začalo být o bloku a tak jsem hledal blokaře. Domluvil jsem se stávajícím předsedou ČVS Markem Pakostou. Bylo mi jedno, že byl ještě trochu nešikovnej, ale pak se to naučil a myslím, že dobře (smích). V té tobě tady vládla dvojice „Palda“ Palinek a „Bača“ Stejskal a my jsme měli velkou motivaci se k nim alespoň přiblížit, což se povedlo a myslím, že jsme je i několikrát porazili. Pak ale Marek odjel na rok do USA a já se domluvil s Vencou Fikarem.

Já bych ale rád slyšel, jak to vlastně bylo s tou reprezentací?

No jasně Cábo, jenom mě nech domluvit, já se k tomu dostanu (nenechá si vzít slovo). Když jsem začal s Vencou, tak v následujícím roce taky začínala evropská a světová tour a bylo jasné, že beachvolejbal bude již na OH v Atlantě. Cesta na OH byla buď ze „světovek“ (podle rankingu), které v té době hrál Palda právě s Markem nebo z evropské tour, kterou jsme hráli my s Vencou, ale tam postupoval pouze vítěz. My jsme se na evropskou tour dostali s Vencou jako mistři republiky, kdy republika byla už v červnu a vlastně jsme si to šli jen tak zkusit, protože jsme vůbec nevěděli, co od toho máme čekat. Neznali jsme soupeře, videa a sledování soupeřů v té době bylo ještě v plenkách, a tak to byl takový „pokus-omyl“.

Ale co já vím, tak od účasti na OH v Atlantě vás dělil jeden jediný bod…

Tak to máš naprostou pravdu. Nám se podařilo v Itálii první turnaj evropské tour vyhrát, pak jsme byli ve Švýcarsku devátí. Domácí „Mácháč“ jsme taky vyhráli, což pro mě byl asi jeden z největších zážitků na písku. V Řecku jsme pak byli třetí a stačilo nám být pátí ve Francii. No a tam se sešlo víc faktorů proti nám …. (smutný úsměv). Jeli jsme tam autem a Vencovi se „blokly“ záda. Sice jsme skončili sedmí, ale turnaj vyhráli Nizozemci, kteří nás jediní mohli v celkovém součtu přeskočit, a tak se do Atlanty nejelo, protože jsme celkově skončili druzí. Bylo super, že kluci si to ve světovce uhráli a my jsme tam nakonec zastoupení měli.

Musím se vrátit k tomu Mácháči. Vítězství na evropské tour a doma, beachvolejbal poprvé před televizními kamerami. Jak bys tu atmosféru z pětadevadesátého srovnal s tou letošní na Pro Beach Future?

Hele Cábo, to se nedá srovnávat. Tenkrát byl beachvolejbal v začátcích a ten turnaj vyšel do dovolenkového období, kdy byl Mácháč úplně narvaný lidmi. Jak si říkal, přenášela to televize, tak lidi byli všude, na tribunách, na balkóně vedlejší budovy a viděl jsem je i na okolních stromech, aby viděli. Nyní jsou ty areály úplně jiný, přizpůsobené divákům. Diváci přijdou konkrétně na beach a víc mu už rozumí. Tenkrát tam bylo pár „beachařů“ a mraky lidí na dovolených. Nicméně hukot, když hrají naši je podobný (úsměv).

Když se dostaneme k těm areálům. Tady Sokolák je jeden z prvních areálů, který na beachvolejbal vzniknul a ty jsi by u toho, jak na toto vzpomínáš?

No, tady tě musím opravit, protože ty první areály byly v Brně na Káčatech, v Praze na Pankráci a na Odolce. Nicméně, když Zdeňkek Václavík hledal prostor na beachvolejbalový areál, tak tady se to nabízelo. Prostor je u vody a dříve to byla sokolská loděnice, tak se dohodl se Sokolem a vzniklo tady, co nyní vidíš. Jsem rád za to, že se tady mohou pořádat i turnaje těch nejvyšších kategorií.

Tím trochu nahráváš na další otázku. Jak si vysvětluješ, nebo myslíš si, že jsme beachvolejbalová velmoc. Pořádáme Pro Beach Elite, Pro Beach Futures, máme dvojice na OH a to nemáme moře…

Jak už jsem říkal, může to být tím, že my Češi jsme hraví. Možná nejsme takoví ranaři, ale jsme hraví, technický a určitě je to tím, že právě u nás se beachvolejbal v těch devadesátých letech chytil možná nejvíc v Evropě. Taky jsme objeli v té době řadu exhibicí na náměstích a jiných akcích, kde vlastně lidi zjišťovali, co je to za sport. Možná, kdyby svazoví činovníci v devadesátých letech víc poslouchali a beach podporovali, tak jsme mohli být ještě dál. Neviděl jsem ve světě město jako Prahu, které má tolik beachvolejbalových areálů a kurtů. A když máš, kde hrát, tak je odkud brát, i když víme, že doba sportu obecně moc nepřeje, ale to je trend ve všech sportech. A taky je to o penězích, to víš sám. Na takovéto akce musíš sehnat partnery, ať už je to svaz, města, kraje nebo sponzoři.

Teď jsi šéfem beachvolejbalového klubu v Brně. Jak vidíš budoucnost českého beachvolejbalu?

Já to asi vezmu trochu odzadu. Beachvolejbal dostal největší impuls, když se dostal na OH, ale stále to byl venkovní sport a v našem klimatu si musel najít nějaký program na zimu. Tak si stále skákal mezi halou a pískem. Koncem devadesátých let přišel boom s beachvolejbalovými halami a najednou vznikla možnost být na písku i v zimě. V poslední době je jasné, že pokud chceš hrát vrcholově beachvolejbal, tak se na to musíš připravovat od mládežnických let. My jsme ještě před covidem hráli v zimě v Brně šestkovou soutěž, ale nyní už připravujeme děcka pouze pro beach. Prostě ten sport se vyvíjí a vidíš to třeba na mladých Švédech, kteří zase přinesli další prvky do beachvolejbalu a to už musíš trénovat fakt od mala. Já jsem celoživotní optimista, vidím to dobře. Talentované beachvolejbalisty určitě máme. Oni zase mají své vzory a tradici beachvolejbalu u nás, tak to bude dobrý (lišácký úsměv).

Parádní popovídání s Milanem Džavoronokem, který je stále usměvavý a pozitivní.Přesně tak, jak jsem ho znal z turnajů na antuce a pokeců u pivka po osadních turnajích. Na konci rozhovoru Milan opravdu upřímně konstatoval, že beachvolejbal mu prodloužil život vrcholového sportovce minimalně o 10 let, a co by si mohl přát více.

Autor: Jiří Carba