Metodický dopis č. 9 - podání I.

V tomto metodickém listu se zaměříme na základní druhy podání (spodní podání v čelném postoji, vrchní podání čelné rotované z místa) z hlediska jejich nácviku u začátečníků. Konkrétně se jedná o podrobný popis techniky a cvičení složená do metodické řady od nejjednodušších ke složitějším.

Podání je možné jednoduše definovat jako odbití míče do pole soupeře způsobem předepsaným pravidly, kterým se zahajuje každá rozehra. Jeho úkolem však není pouze zahájení rozehry, ale také vytvoření tlaku na soupeře s možností zisku bodu či znesnadnění založení útoku soupeře (u pokročilejších hráčů).

Jeho účinnost je dána:

– rychlostí letu míče,

– rotací a křivkou letu míče,

– umístěním míče.

 

Podání dělíme na:

• spodní (čelné a boční)
• vrchní:

1. ze země (čelné rotované, čelné plachtící)
2. z výskoku (čelné rotované, čelné plachtící)

 

Spodní podání v čelném postoji

Tento druh podání je vhodné učit zejména u malých dětí, a to z důvodů jejich silové nedostatečnosti a ze zdravotních důvodů. V dalším vývoji hráče se již tento druh podání nepoužívá – přechází se k jiným druhům. Svůj význam může mít jako prostředek při nácviku odbití jednoruč spodem pro vybírání.   

 

Popis techniky spodního podání v čelném postoji (u praváka)

Hráč stojí čelem k síti, nohy má pokrčeny, trup mírně nakloněn vpřed. Chodidla jsou od sebe vzdálena na šíři ramen, levé je předsunuto přibližně o půl stopy vpřed. Pravá paže je v zapažení mírně ohnutá v lokti. Hráč si nadhazuje míč levou rukou vedle pravého boku do výše asi 10 cm. Následuje pohyb pravé ruky vpřed vzhůru a zasažení nadhozeného míče vedle pravého stehna dlaňovou částí ruky, kdy prsty jsou mírně od sebe a palec šikmo od ukazováku – otevřená dlaň a prsty kopírující míč (obr. 1). Možná je i varianta odbití pěstičkou. Z hlediska přesnosti podání je nutné, aby byl úder veden doprostřed míče. Po úderu pokračuje paže v pohybu vpřed vzhůru. Hmotnost těla, která spočívala na pravé noze, se přenáší na nohu levou, což umožňuje silnější úder do míče a také okamžitý start z místa, kde bylo podání provedeno do hřiště (obr. 2). 

Příklady cvičení – metodická řada 

1. Hráč opakovaně provádí pohyb při podání bez míče.

2. Hráč drží míč v levé ruce před pravým bokem. Pravou paží provádí nápřah, švihá vpřed a pouze přikládá dlaň na míč.

3. Dvojice hráčů stojí ve vzdálenosti 5 m od sebe. Jeden hráč odbíjí míč jednoruč spodem po vlastním nadhozu, druhý ho chytá a odbíjí stejným způsobem. Dbáme na to, aby míč létal vyšším obloukem. Vzdálenost hráčů se postupně zvětšuje až na 12 m.

4. Hráči stojí na hřišti ve dvou řadách rovnoběžně se sítí ve vzdálenosti 3 m od ní. Provádějí spodní podání přes sníženou síť. Cvičení zahajují na signál trenéra píšťalkou hráči jedné řady. Hráči druhé řady míč chytají a sami pak po následujícím signálu trenéra provádějí podání. Řady se postupně vzdalují od sítě, až se podává za koncovou čarou hřiště, ale vždy po signálu trenéra.

5. Dvě řady hráčů stojí za koncovou čarou hřiště, třetí řada za protější koncovou čarou. Hráči první řady provedou podání a běží za protější koncovou čáru. Hráči protější řady míč chytí, také podávají a přebíhají hřiště. Každý hráč tedy po podání běží za koncovou čáru. Trenér musí řídit cvičení tak, aby všichni hráči jedné řady prováděli cvičení najednou.

6. Hráči stojí za koncovou čarou hřiště a provádějí podání z kteréhokoliv místa za koncovou čarou, kamkoliv do pole soupeře.

7. Hráči za koncovou čarou jeden po druhém podávají. Po podání nabíhají do hřiště (určeného prostoru) a zaujímají volejbalový střeh.

8. Obměna předcházejícího cvičení. Hráči umísťují podání do pravé a levé poloviny, později do přední a zadní poloviny. Části pole se vyznačí např. nataženými čarami, nebo kloboučky.

 

Vrchní čelné rotované podání

Nácvik vrchního rotovaného podání v čelném postoji provádíme u volejbalových začátečníků, pokud mají dostatečnou výbušnou sílu paže nutnou k úspěšnému provedení tohoto podání.

 

Popis techniky vrchního čelného rotovaného podání z místa (u praváka)

Hráč stojí v čelném stoji rozkročném, nohy v šíři ramen, levá je mírně předsunuta. Míč nadhazuje jednou nebo oběma rukama do výše 1,5–2 m před pravé rameno (cca 20–25 cm). Současně s nadhozem se trup otáčí a zaklání mírně vpravo, těžiště těla spočívá převážně na noze v zadu. Ohnutou paži hráč zapaží, loket drží co nejvíce vzad. Z této polohy otáčí trup zpět a paží švihne vzhůru a vpřed. Činnost úderové paže je řetězcem na sebe navazujících pohybů. Každá část „přebírá“ energii od pohybu předcházejícího – trup – horní část paže – předloktí – zápěstí). Míč je zasažen dlaňovou částí ruky, prsty volně roztažené obepínají míč (obr. 3) v rovině před ramenem. Při úderu je paže vytažená a napnutá. Potřebnou vrchní rotaci dodává míči prudké zaklopení zápěstí. Při úderu dochází nejprve ke kontaktu s míčem dlaňovou částí ruky na spodní střední části míče, pak následují prsty, které přecházejí přes jeho vrchní část a udělují míči horní rotaci. Dlaňová část obstarává přenos síly a prsty zajišťují rotaci. Po úderu pokračuje paže volně v pohybu za míčem (obr. 4).

Příklady cvičení – metodická řada

1. Dva hráči stojící ve vzdálenosti 7–9 m od sebe si mezi sebou hází tenisový míček. Důležitá je kontrola postoje, pohybu paže a trupu hráče, které jsou obdobné jako u vrchního rotovaného podání v čelném postoji.

2. Dva hráči s míčem. Jeden drží oběma rukama pevně míč před sebou ve výši boku, druhý udeří švihem předloktí a ruky do středu míče a vyrazí ho partnerovi z rukou.

3. Dva hráči s míčem. Jeden drží míč pevně oběma rukama ve vzpažení a mírně před sebou. Druhý provádí pohyb, jako je tomu u podání a snaží se zasáhnout střed míče jednou rukou a vyrazit jej partnerovi z rukou.

4. Hráči s míči stojí za koncovou čarou a nahazují si míč nad hlavu nejdříve obouruč a pak jednoruč asi do výše 1,5–2 m před pravé rameno (cca 20–25 cm) a imitují celý pohyb jako při podání. V závěru pohybu míč neodbijí, nýbrž chytí.

5. Dva hráči stojí proti sobě ve vzdálenosti 6 m) a podávají míč přes síť na sebe. Po zvládnutí podání z této vzdálenosti se vzdálenost zvětšuje, až hráči podávají za koncovou čarou.

6. Hráči podávají za koncovou čarou 8 podání za sebou a hodnotí si jejich úspěšnost.

7. Hráči podávají za koncovou čarou do dvou předem vyznačených zón. Postupně zvýšíme jejich počet na čtyři i více (schéma 1a, b, c). Je možné soutěžit, který z hráčů nejdříve zasáhne všechny zóny, nebo který získá co nejrychleji stanovený počet bodů za zasažení určených zón.

 

Poznámka: Při provádění cvičení upozorňujeme na chyby a vhodným způsobem je odstraňujeme.

 

Vypracoval: PhDr. R. Vorálek, Ph.D.

Editace: Petr Sixta

-