Metodický dopis č. 17 - pohybové hry II.

V metodickém dopisu se v návaznosti na předchozí zabýváme pohybovými hrami. Konkrétně příklady pohybových her s míčem a pohybových her vzniklých modifikací sportovních her.

Beachvolejbal je z hlediska techniky prováděných herních dovedností relativně náročný. Obzvláště u začátečníků nelze ihned využít prvky techniky beachvolejbalu, které jim umožní hrát „tzv. plnohodnotnou“ hru. Z tohoto důvodu je potřeba při učení postupovat didaktickým stylem od částí k celku. V prvopočátku je důležité naučit děti ovládat míč (formou házení a chytání apod.) a pohyb na hřišti. Právě chytání a házení tvoří základ herních činností beachvolejbalu, které umožní hru provádět. Hráč daného věku začíná vnímat letící míč, dráhu letu míče, místo kontaktu s ním, herní prostor (hřiště) a začíná řešit herní a pohybovou situaci.

Příklady pohybových her s běhy s míčem:

1) Honba za míčem v kruhu

Určený počet hráčů je rozmístěn po obvodu kruhu v čelném postoji dovnitř. Tito hráči si hází míč, a to v libovolném pořadí jeden na jiného. Nesmí se však přihrávat po obvodu kruhu. Další hráč se pohybuje uvnitř kruhu a snaží se míč chytit nebo tečovat. Podaří-li se mu to, vystřídá hráče, který házel míč poslední. Možné hrát se dvěma míči a dvěma hráči v poli.

 

2) Boj o míč

Dvě družstva stojí v řadách čelem proti sobě, jedno od druhého ve vzdálenosti cca 16 m, hráči na obou stranách jsou očíslováni. Přesně uprostřed mezi nimi leží dva míče – beachvolejbalový, lehký míč (tenisák). Míče jsou od sebe asi 1,5 m. Trenér vyvolává postupně čísla, hráči mající vyvolané číslo, se rozběhnou do středu hřiště. Hráč se snaží získat volejbalový míč a donést ho svému družstvu, čímž získává bod. Pomalejší soupeř se snaží zabránit získání bodu tím, že zvedne druhý míč a zasáhne hráče dřív, než se s míčem dostane ke svému družstvu. Rychlejší hráč může lehký míč zakopnout, tak aby ztížil pomalejšímu jeho zasažení.

 

3) Běh pro míč

Dvě očíslovaná družstva stojí v řadě čelem k soupeřům. Mezi řadami leží dva míče, trenér vyvolá číslo, hráči s číslem běží pro jeden z míčů a hází ho svému družstvu. Bod získává družstvo, které chytí dřív míč, aniž by se chytající hráči pohnuli z místa (běželi naproti míči).

 

4) Přihrávaná I.

Hráči jsou rozmístěni po hrací ploše. Dvojice vybraných hráčů má jeden míč, přihrává si a snaží se chytit další hráče tím, že se jich dotknou míčem. Hráči, kteří chytají, smí udělat pouze výkrok jednou nohou a natáhnout se za hráčem, kterého chytají, jiné kroky, skákání, házení míče není povoleno. Hráči, kteří jsou chyceni, se připojují k chytačům.

 

Příklady pohybových her s využitím míče (zdokonalení házení a odbíjení):

1) Na prostředního

Dva hráči v určené vzdálenosti hází (odbíjí míč obouruč vrchem, spodem) jeden na druhého. Třetí hráč se pohybuje mezi nimi a snaží se míč chytit, nebo ho alespoň tečovat. Když se mu to podaří, vystřídá hráče, který odbíjel poslední.

 

2) Násobené hody o závod

Soutěží dvě družstva současně. Na začátku hry je určitý počet míčů v jednom i druhém rohu volejbalového hřiště. Na povel trenéra první hráč hází jeden míč po druhém do protějšího rohu hřiště. Současně s prvním hodem běží ostatní hráči rovněž do protějšího rohu, sbírají míče a shromažďují je na čáře, aby mohl druhý žák družstva odházet míče zpět na původní místo. I ostatní hráči běží zpět. Až se v házení vystřídají všichni žáci, shromáždí míče a postaví se do řady. Vítězí to družstvo, kde se žáci vystřídali v házení určitým způsobem. Následující hráč může házet, až když žák před ním odhodil poslední míč. Hráči sbírají míče pouze svého družstva (obměna – hráči místo házení podávají).

 

3) Přihrávaná II.

Dvě družstva volně rozmístěná na hrací ploše. Hráči jednoho družstva si přihrávají míč, hráči z druhého družstva se snaží míč chytit nebo alespoň dotknout, srazit k zemi, pokud se tak stane, přihrává si druhé družstvo. Hráči s míčem mohou provést maximálně jeden krok, bez míče jsou bez omezení. Možné přihrávat odbitím obouruč vrchem, spodem. Trenér počítá počet přihrávek.

 

4) Smradlavá vejce

Dvě družstva o stejném počtu hráčů. Každé družstvo je na jedné polovině beachvolejbalového hřiště, kde mají stejný počet míčů. Na signál trenéra hráči začnou přehazovat míč na polovinu soupeře trenérem určeným způsobem (pravou rukou, levou rukou, oběma rukama, trčením od prsou, popřípadě lze využít podání, lobu či odbití obouruč vrchem). Vyhrává družstvo, na jehož polovině je po dalším signálu trenéra méně míčů.

 

Vybíjené:

1) Vybíjená na kapitány

Tato hra se hraje na beachvolejbalovém hřišti bez sítě. Hráči jsou rozděleni na stejně početná družstva (je-li v jednom z družstev méně hráčů, je chybějící hráč nahrazen životem navíc). Každé družstvo si zvolí jednoho kapitána, ten má hrací území za koncovými a postranními čarami hřiště, čili zázemí za soupeřovým polem. Hrací území jeho spoluhráčů je na opačné polovině hřiště. Cílem obou družstev je vybít co nejvíce, nejlépe všechny protihráče. Před vlastním vybíjením si musí každé družstvo třikrát přehodit míč s kapitánem v zámezí. Po třech zdařených přehozech smí hráči vybíjet. Každý, kdo je vybitý odchází ke svému kapitánovi a hraje jako jeho pomocník. Po vybití hráče, náleží míč družstvu, ke kterému patřil vybitý hráč. Po vybití všech hráčů jde do pole kapitán, který má právo na první ránu – tj. že může vybíjet bez přehození. Každý kapitán má tři životy. Vyhrává tedy družstvo, které vybije všechny hráče i kapitána.

 

2) Vybíjená všichni proti všem

Hráči jsou rozmístěni na hrací ploše (např. polovina beachvolejbalového hřiště). Trenér hodí do hry míč, hráč, který ho chytí, vybíjí. Hráč, který je zasažen (vybit), vypadává ze hry. Je možné hrát na odpykání trestu za vybití, např. posilovacím cvičením, po vykonání trestu se hráč vrací zpět do hry, dále tzv. vracečka, kdy hráč čeká, až vybijí hráče, který ho vybil a pak se vrací do hry nebo na krále vybíjené, kdy hráči vypadávají a do konce hry (kdy zbude jen jeden hráč) se nezapojují. Možné hrát s více míči.

 

Přehazovaná:

Hraje se na beachvolejbalovém hřišti, lze však využít (podle úrovně, výkonnosti a počtu účastníků) i hřiště s menšími rozměry. Rovněž výšku sítě můžeme upravovat. Hráči míč chytají a přihrávají různými druhy hodů. S míčem se nesmí pohybovat, mohou však přihrávat ve výskoku či v pádu. Průpravná hra se řídí pravidly podobnými beachvolejbalu (hraje se na sety do 21 bodů, se stanoveným počtem hráčů, dochází k rotacím v postavení, družstvo má pouze tři dotyky s míčem apod.).

Obměny přehazované

a) Míč se chytá obouruč a hází obouruč vrchem. Jiné způsoby nejsou povoleny. Každé družstvo má tři doteky, třetí hod již musí směřovat přes síť. Podání se nahrazuje vrchním nebo spodním hodem jednoruč nebo obouruč a může se provádět ze zkrácené vzdálenosti.

b) První a druhý dotek míče znamená chycení a přihrávku hodem, při třetím dotyku se míč odbíjí (bez chycení) obouruč nebo jednoruč ze země či ve výskoku přes síť. Spodní podání se provádí ze dvou třetin nebo z poloviny hřiště.

c) Míč, letící od soupeře, hráč chytá a přihrává hodem jednomu ze spoluhráčů. Při druhém a třetím doteku se musí míč odbíjet. Spodní podání se provádí ze dvou třetin nebo z poloviny hřiště.

d) Míč, letící od soupeře, hráč chytá, sám si jej nadhodí a odbíjí spoluhráči. Při druhém a třetím doteku se míč pouze odbíjí.

Při všech výše uvedených variantách přehazované dbáme na to, aby se míč chytal volejbalovým způsobem – do „košíčku“. Pouze u pokročilejších hráčů, kteří dokážou hodit míč přes síť ve výskoku a s velkou razancí, dovolujeme chytání jakýmkoli způsobem.

 

Příklady pohybových her vzniklých modifikací sportovních her:

1) Netykavka

Tato hra je obdobou rugby, hřiště beachvolejbalové, kde koncové čáry jsou brankové čáry. Hrají dvě družstva o stejném počtu hráčů, cílem družstva je položit míč za čáru soupeřova družstva. Hráči si smějí přihrávat, smějí běhat s míčem, ale dotkne-li se hráče hráč ze soupeřova proti hrajícího družstva, musí útočící hráč s míčem okamžitě přihrát míč jinému spoluhráči.

 

2) Fotbal rukama

Hraje se podle upravených pravidel fotbalu na beachvolejbalovém hřišti. Vhodný počet hráčů jednoho družstva je 6–7. Hráči se smí míče dotýkat pouze jednou rukou (přihrávky, zpracování míče, střelba), držení a zvedání je zakázáno. Dotyk míče nohou se posuzuje jako ve fotbalu dotyk rukou. Brankář smí míč chytit a rozehrát ho může rukou ze země nebo odbitím jednoruč spodem (spodní podání).

 

3) Házená

Hráči jsou rozděleni na dvě družstva o stejném počtu hráčů. Hraje se buď s brankářem nebo bez něj. Hráči mají povoleno udělat s míčem maximálně dva kroky, pak musí přihrát. Brankoviště je vymezené čarami, v brankovišti se smí pohybovat pouze brankář (v případě hry bez brankáře pouze jeden bránící hráč). Střílet se smí pouze za čarou brankoviště. Házení je možné nahradit odbitím obouruč vrchem, popřípadě spodem.

 

4) Tenis odbíjením jednoruč

Na zmenšeném beachvolejbalovém hřišti mohou hrát proti sobě dvě 4–7členná družstva, jejichž snahou je odbíjet míč přes nataženou síť. Povolena jsou přímá odbití, tzv. voleje. Každý hráč má pouze jeden dotyk. Další úder již musí provést jiný hráč téhož družstva, který je v pořadí (před zahájením průpravné hry je určeno pořadí hráčů). Odbíjí se pouze jednoruč – dlaňovou, nebo hřbetní částí ruky. Výšku sítě, rozměry hřiště a typ míče přizpůsobíme výkonnostní úrovni hráčů. Počítání bodů v setech se provádí podle určení nebo dohodou.

 

Zpracoval PhDr. Rostislav Vorálek, Ph.D.