Metodický dopis č. 16 - pohybové hry I.

Obsahem jsou příklady pohybových her bez i s míčem pro děti a mládež. Pro rozvoj pohybových schopností i dovedností má velký význam herní prvek (tzn. hra), jenž vede ke spontánnosti pohybu a přináší pozitivní prožitek. Tréninková cvičení, ve kterých děti nemají emotivní prožitek, je přestanou velice rychle bavit. Děti i mládež si při jejich provádění kromě rozvoje pohybových schopnosti a učení, či zdokonalování pohybových dovedností, vylepšují schopnosti komunikace a vztahů. S jednoduchými pohybovými hrami je možné začít u dětí ve věku přibližně od 4 let (zaleží však na předpokladech dětí).

 

Druhy pohybových her:

• Pohybové hry pro rozvoj rovnováhy
• Pohybové hry pro rozvoj postřehu a rychlosti reakce
• Pohybové hry s běhy bez využití míče
• Pohybové hry s běhy s míčem
• Pohybové hry s využitím míče (házení, chytání, koulení, popřípadě odbití obouruč vrchem, spodem)
• Pohybové hry vzniklé modifikací sportovních her

 

Příklady pohybových her pro rozvoj rovnováhy:

1) Vychyl soupeře z rovnováhy

Dva hráči se postaví čelem proti sobě do stoje spojného. Paže mají před tělem ohnuty v loktech a dlaněmi natočeny proti sobě. Oba se pokoušejí dotykem dlaněmi docílit toho, aby protivník ztratil rovnováhu.

 

2) Žabí souboj

Hráči poskakují ve dřepu. Snaží se dotekem těla, ramenem, nebo boky donutit soupeře ke ztrátě rovnováhy. Dotek země jinou části těla, než chodidly znamená prohru.

 

3) Špičkový tanec

Hráči se ve dvojicích drží za jednu ruku. Snaží se přitáhnout soupeře tak, aby mu mohl šlápnout na špičku nohy. Počítá se počet šlápnutí za určitou dobu (10–15 sec), nebo se hraje do pěti bodů.

 

4) Plameňák

Hráč se postaví zpříma, pohled upřený před sebe. Ruce v upažení. V jedné ruce drží míč, tenisák nebo třeba krátkou tyčku. Zvedne jedno koleno před sebe pokud možno v horizontální poloze. Pod kolenní jamkou si z jedné ruky do druhé podává tenisák (nebo jinou pomůcku). U cvičení je důležité hlídat vzpřímenou polohu. Po 10-15 opakováních nohy vyměníme.

 

5) Holubička

Ze stoje zánožného provede hráč zanožení povýš a tlakem paty současně s napětím v ramenech provádí postupně předklon. Vede zanoženou nohu co nejvýše. V další fázi upaží (nebo připaží). Následuje výdrž v předklonu a poté návrat do původní polohy. Cvičení se dá ztížit tím, že si do jedné ruky vezme tenisák, který si v předklonu předává z jedné ruky do druhé (např. pod tělem nebo ve vzpažení).

 

 

Příklady pohybových her pro rozvoj postřehu a rychlosti reakce:

1) O zásah přes hýždě

Hráči se ve dvojicích drží za jednu ruku. Snaží se přitáhnout soupeře a volnou rukou plácnout soupeře přes hýždě. Počítá se počet zásahů, vítězí ten, který první dosáhne pěti zásahů.

 

2) Molekuly

Hráči se pohybují po hřišti, trenér vyvolá číslo a hráči se snaží co nejrychleji vytvořit molekuly o počtu atomů (hráčů) podle čísla vyvolaného trenérem. Hráči, kteří zůstanou navíc, opouští hru.

 

Příklady pohybových her s běhy (bez využití míče):

1) Honičky

Hráči jsou rozestaveni na hrací ploše. Trenér určí jednoho hráče, který honí ostatní – má tzv. babu. Využít je možné různé druhy předávání baby:

– například dotykem části nohou pouze od kolen dolů

– předání na jakékoliv místo těla, hráč, který babu dostane, se musí po dobu, co honí držet na místě, kam mu byla baba předána

 

Dále je možné použít druhy honiček podle způsobu pohybu

– sloní honička (hráči se drží jednou rukou za nos, druhou mají prostrčenou skrz takto vytvořený otvor – sloní chobot)

– psí honička (hráči se pohybují tzv. po čtyřech)

– račí honička (hráči se pohybují v tzv. raku)

– kačeří honička (hráči se pohybují ve dřepu – káčátka) nebo skákání po jedné noze či snožmo

 

2) Mrazík

Hráči jsou rozmístěni na hrací ploše. Trenér určí jednoho hráče, který je mrazíkem a druhého, který je rozmrazovačem. Úkolem mrazíka je dotykem zmrazit (chytit) co nejvíce hráčů. Zmrazený hráč musí zůstat stát na místě a počkat do chvíle, kdy ho rozmrazovač rozmrazí. Rozmrazení může být buď pouze dotykem nebo podlezením mezi rozkročenými nohami, oběhnutím kolem dokola, přeskočením (zmrazený hráč udělá tzv. kozu – v podřepu se opře předloktím o stehna, rozmrazovač přeskakuje rozkročmo s oporou rukou o záda zmrazeného hráče).

 

3) Rybičky, rybičky, rybáři jedou

Hráči (rybičky) jsou na koncové čáře beachvolejbalového hřiště, na druhé koncové čáře je jeden hráč určený trenérem (rybář). Rybář vyvolá „Rybičky, rybičky, rybáři jedou!“ a rozběhne se proti rybičkám, které se dají také do pohybu směrem k rybáři. Úkolem rybáře je pochytat co nejvíce rybiček. Rybička, které se rybář dotkne nebo rybička, která vyběhne z vymezeného území (např. volejbalové hřiště), se stává rybářem a připojuje se k rybáři stávajícímu. Pokud jsou rybáři tři a více, musí se držet za ruce a při chytání se nesmí rozpojit. Tuto hru lze hrát s obměnou způsobu pohybu (káčátka, skákání po jedné noze, skákání snožmo, rak, po čtyřech).

 

4) Vyzývaná

Dvě stejně početná družstva postavené v řadách proti sobě (na koncových čarách hřiště). Hráč z družstva A jde k hráčům ve družstvu B, ti mají předpaženo, dlaněmi nahoru, hráč A prochází kolem hráčů B, jednoho tleskne do ruky a vrací se za svou čáru, hráč B se snaží hráče A dohonit dříve, než se dostane ke svému družstvu.

 

5) Bandiera

Dvě družstva o stejném počtu hráčů stojí proti sobě za určenými čarami (např. postranní čáry beachvolejbalového hřiště). Uprostřed stojí trenér, drží šátek. Hráči každého družstva se označí čísly (od 1 do počtu hráčů). Následně trenér vyvolává čísla, hráči označeni vyvolaným číslem se snaží dostat co nejrychleji k šátku a donést ho za čáru svého družstva, aniž by se jich dotkl hráč z družstva soupeře.

 

6) Štafetové závody

Hráči jsou rozděleni do stejně početných družstev. Družstvo, které dokončilo kolo štafety nejdříve, získává tolik bodů, kolik družstev se hry zúčastní, druhé o bod méně atd. Jedno kolo štafety znamená, že se všichni hráči vystřídají v provádění určeného úkolu. Druhý hráč vybíhá (začíná plnit úkol) až první hráč doběhne (skončí pohybový úkol). Body z jednotlivých kol se sčítají.

Štafetové závody se dají organizovat různě, buď jsou hráči v zástupech za sebou na startovní čáře nebo například v rozích volejbalového hřiště, kde jedno kolo štafety znamená oběhnutí celého hřiště.

 

Možností štafetových závodů je velmi mnoho a lze je kombinovat.

Štafety bez použití pomůcek:

– běh s různými změnami poloh (člunkové běhy, běhy s plněním pohybových úkolů na určených místech – sed, leh na břicho, leh na záda, otočení o 180°, o 360°, kotoul, kolébka)

– různé druhy pohybů (káčátka, rak, lezení po čtyřech, válení sudů, trakaře, skákání po jedné noze, skákání snožmo, žabáci, cval stranou, …)

 

V dalším dopisu se budeme zabývat příklady pohybových her s běhy s míčem, pohybových her s využitím míče (házení, popřípadě odbití obouruč vrchem, spodem) a pohybových her vzniklých modifikací sportovních her.

 

Zpracoval PhDr. Rostislav Vorálek, Ph.D., Mgr. Jan Chalupa