Pokud by měl československý volejbal rodný list, jako matka by v něm měla být zapsána YMCA a jako otec spolek Vysokoškolský sport. YMCA měla své pobočky již na území Rakouska-Uherska a za první světové války působili její aktivisté mezi našimi legionáři ve Francii, Itálii a Rusku. Dochovaly se fotografie a filmové záběry z volejbalových utkání českých legionářů v čase volna. Po vzniku Československa k nám na pozvání prezidenta T. G. Masaryka přišlo několik desítek instruktorů americké Ymky s cílem zakládání našich regionálních sdružení. Přítomnosti tělovýchovných instruktorů Ymky využilo v roce 1919 Ministerstvo národní obrany k pořádání lehkoatletických kurzů (na jaře v Žilině, na podzim v Praze) pro posádkové tělovýchovné instruktory. Kurzy vedli Čechoameričané J. F. Machotka a J. A. Pipal, účastníci byli seznámeni s americkými tréninkovými metodami a prostředky, mezi které patřily u nás dosud neznámé míčové hry, v tisku nazývané „americkými“. Z nich volley-ball získal mezi frekventanty mimořádnou oblibu a v krátké době české názvy podbíjená a odbíjená. Účastníci kurzů se následně podílejí na jeho šíření do všech koutů republiky a k prvním vyznavačům této hry patří především mladá generace – vojáci, studenti středních a vysokých škol, skauti a členové sdružení YMCA (chlapci) a YWCA (dívky).
První krůčky volejbalu na našem území popisuje část vzpomínek jednoho z účastníků pražského armádního kurzu v roce 1919 Kristián Fanta z Brna takto: "Profesor Pipal správně vystihl atletický protipól - rušné, dynamické a zajímavé hry. Vzbudily u účastníků neobyčejný zájem. Každou volnou chvilku jsme využívali, abychom si zahráli. Byli jsme zdatnými, atleticky připravenými borci a zejména volley-ball zabral na tehdejší poměry téměř neuvěřitelně. Organizovali jsme mistrovství kursu, hrálo se podle amerických, ale zejména podle francouzských pravidel. Zdatní franštináři narychlo překládali celé pasáže. Instruktoři předváděli jen jednotlivé herní volejbalové prvky. Jsme národ nadaný na míčové hry, zvláště schopní účastníci kursu spojovali herní prvky v kombinace a denně v zápasech překvapovali novými herními variacemi a taktickými nápady. Deset družstev bylo organizováno z účastníků druhého kursu ministerstva obrany v roce 1919. V době šesti neděl, po které kurs trval, jsme sehráli desítky volejbalových zápasů, vymysleli mnoho herních nápadů a nové taktiky."
Autor: Zdeněk Vrbenský