Ziskem mistrovského titulu italská mise univerzála Jana Hadravy skončila

Má za sebou rok v prestižní italské Superlize. Byl součástí elitního světového týmu Civitanova, se kterým získal titul. Jenže pro Jana Hadravu sezona nevyšla podle představ. Důvodem bylo nedostatečné vytížení na hřišti. Třeba ve finále nejslavnější volejbalové soutěže světa odehrál jen pár minut, chodil hlavně na servis. „Představoval jsem si to jinak. Cílem bylo hrát a pomáhat hlavně na hřišti, k čemuž bohužel nedošlo. Nabral jsem ale unikátní zkušenosti,“ prohlásil reprezentační univerzál Hadrava, který se s úřadujícím italským mistrem rozloučil.

Jak probíhaly oslavy po zisku titulu v italské lize?
Tím, že svět je nyní zpomalený kvůli pandemii, tak nebyly bouřlivé. Byli jsme na společné večeři, jednalo se o klasické italské jídlo o třech chodech. Měli jsme víno, prosecco, aperitiv, drinky. Bylo nás tam asi čtyřicet, prezident klubu každému pogratuloval osobně. Vůbec jsme se tam neopili do němoty. Italové spíše, povídají, pomalu popíjejí. Druhý den jsem navíc musel vyklízet byt.

V Itálii se už může chodit do restaurací?
Od pondělí jsou otevřené venkovní prostory a zahrádky restaurací do 22 hodin. Spousta míst mělo už předtím otevřeno, ale v některých regionech to možné nebylo. Nyní se takto rozvolnilo v celé Itálii, kde se řídí určitým semaforem.

Jaký máte dojem z vaší první sezony v Itálii?
No, představoval jsem si to jinak. Chtěl jsem hrát více, bohužel k tomu nedošlo. Když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem doplatil asi na finále italského Superpoháru ze začátku sezony. Odehrál jsem celé dva sety, jeden jsme vyhráli a v tom druhém jsme prohráli v supertiebreaku 14:16. To mi asi uškodilo. Celkově asi nejsem z toho roku nadšený, jak bych měl nebo mohl být. Na druhou stranu jsem rád, že se nám podařilo vyhrát italskou Superligu a dříve pohár, nabral jsem naprosto unikátní zkušenosti.

Navíc se jedná o váš první titul na klubové úrovni….
Ano, poprvé jsem vyhrál s týmem ligu. Nemá to ale takovou chuť jako pro kluky, kteří hráli v základu. Já k tomu ale přistupuji tak, že jen málokdo dostane možnost hrát po boku takových elitních hráčů. Podobná sestava už se asi jen tak nesejde. Bylo skvělé mít za spoluhráče velikány typu Osmany Juantorena, Yoandy Leal, Robertlandy Simon či Luciano de Cecco. Navíc Ferdinando De Giorgi, který nás ze začátku sezony vedl, pravděpodobně převezme italský reprezentační tým, který momentálně vede Gianlorenzo Blengini, trenér který nahradil v sezone Di Giorgioho.

Jak často jste zasáhl do finálových zápasů?
Chodil jsem ve třech zápasech na servis. Určitou nevýhodou byl fakt, že v italské lize jsou limity pro cizince. Když jsem šel na hřiště na servis, tak muselo na hřišti být o jednoho Itala více, aby v sedmi hráčích co hrají (včetně libera/blokaře co je venku), byli vždy tři Italové. Byl jsem v tomto do jisté míry limitovaný.

Jaká byla atmosféra italského finále?
Škoda, že tam nebylo tolik lidí. Chtěl bych to vidět, jak to vypadá za normálních okolností. Jinak bylo krásný se dívat na ty zápasy, lahoda. Občas už bylo vidět, že týmy už začínaly být unavené. Objevily se chyby, které se v průběhu sezony nestaly. Byl tam takový kontrast, že oba týmy jely na krev, ale na druhou stranu už chtěl mít každý tu sezónu za sebou. Kord v Perugii Leon, který de facto celý tým táhnul sám přes většinu sezóny. U nás to bylo rozložené většinou mezi tři až čtyři hráče (Simon, Leal, Juantorena, Rychlicki).

Když skončila sezona, proběhalo nějaké osobní vyhodnocení?
Ano, právě na té večeři. Ale s trenérem jsem se bavil několikrát. On samozřejmě chápal, že chci hrát a dostat se na hřiště. Bavili jsme se několikrát o tom. Snažil jsem se dostat odpověď, proč jsem nehrál, ale konkrétní verdikt jsem nedostal. Asi to bylo o tom, že jsem nedostal důvěru. Byl jsem poprvé v Itálii, konkurent na stejném postu Kamil Rychlicki už měl více zkušeností, v Itálii toho víc odehrál, navíc celou sezónu hrál výborně.

Co si po této zkušenosti nejvíce pochvalujete?
Herně jsem se tolik neposunul, ale tréninkově určitě ano. Nechyběl jsem ani na jednom tréninku, a to jako jediný z týmu. Odváděl jsem při něm maximum. Teď se budu dál udržovat v kondici, mám v plánu si před nároďákem jednou, dvakrát zajít do posilky a možná i na beachvolejbal, abych neztratil kontakt s míčem. Jsem zvědavý, jaký to bude posun pro mě. Jsem moc rád, že jsem poznal zázemí jednoho z nejslavnějších týmů a hlavně hráče. Vidět je v akci při tréninku, jak na sobě pracují, to mě určitě nakoplo.

Furt mluvíte v minulém čase… Potvrzujete, už s Civitanovou nebudete pokračovat?
Ano, s týmem jsem se rozloučil. S některými se potkám na mezinárodní úrovni, na turnajích nebo v rámci národních týmů. Za těchto okolností jsem ale nejevil zájem dál pokračovat. Mým cílem bylo více hrát a pomáhat týmu na hřišti.

A kam půjdete dál?
Zatím nemohu jméno klubu a mého nového působiště prozradit. Jenom dodám, že v Itálii už dál nebudu, i když co mi manažer říkal, nějaká nabídku odsud byla.

Autor: Jiří Uhlíř, foto Cucine Lube Civitanova