ZŠ Staré Město - aneb o nevzdávání se

Přihláška ZŠ Staré Město do projektu Partnerská škola ČVS mě tak trochu zaskočila. Poprvé byla do projektu zařazena těsně před covidem 19. Než se stačila v projektu rozkoukat, vše bylo jinak. Sport šel stranou a oddíly měly moře práce udržet aspoň základní činnosti. Z poslední návštěvy ve škole jsem věděl, že se v budoucnosti bude měnit ředitel. Ředitelem měl být volejbalista. A pak přišel „covid“ a Staré Město se mi vytratilo hlavy.

Co mě hned zaujalo, byla shoda jmen starosty a ředitele školy a v hlavě se vynořila vzpomínka na první předávání diplomu PŠ. Jméno Zábranský tam pořád bylo. Vždy je dobře, když starosta města, a tedy zřizovatel a škola mají nějakou spojitost. A mít starostu města Zábranského a ředitele Zábranského je trefa do černého.

Když jsem po strastiplné cestě z Příbrami, kde průjezd Brnem byl v horku, které panovalo, přímo hororovým zážitkem a člověk má pocit, že se nám ta civilizace se svými výdobytky v podobě dálnic a aut, tak trochu vymkla z ruky.

Ve Starém Městě se mi nepodařilo zahnout včas, a tak jsem zaparkoval 1000 m od radnice a s pálícím sluncem nad hlavou se vydal k radnici, kde mělo dojít k předání titulu „Partnerské škola ČVS“.

Důstojnost radnice a hlavně příjemný chládek, spolu s ochotnou paní recepční, která mě ujistila, že už jsem očekáván, konečně přinesly i pozitivní dojmy po krkolomné cestě. Představa, že jsem se spletl v datumu, že jsem na nesprávném místě, mi v mé bujné fantazii vykouzlila černočernou temnotu po pěti hodinách cesty. Vypadalo to, že se vše v dobré obrátí a moje mise na Moravu dopadne dobře.

Starosta ing. Martin Zábranský mě už očekával a s ním i jeho bratr Jan Zábranský, ředitel školy. Přítomen byl i místostarosta ing. Kamil Psotka a představitel volejbalového oddílu ing. Petr Straka a samozřejmě fotograf. Úplně nejlepší, co mě očekávalo, byla káva, studené nápoje, koláče, chlebíčky. Zní to trochu přízemně. Předávat titul Partnerské školy ČVS a chlebíčky, ale cesta byla opravdu trudná a trochu té přízemnosti v podobě malého pohoštění, bylo třeba.

Následující diskuse mi osvětlila volejbalové poměry ve Starém Městě, na základní škole. Oproti situaci před „covidem“ se oddíl už zkonsolidoval, přibylo hráčů a hráček, a hlavně začal výborně fungovat trojúhelník škola x oddíl x zřizovatel. VSK Staré Město nepatří k špičkovým oddílům, pokud se týče mládežnických soutěží, ale je to oddíl, který pracuje s mládeží, kde se lidé volejbalem baví a dělají to rádi. Člověk měl fajn pocit, že volejbal je činnost, která lidi spojuje.

Čas pokročil a pracovní povinnosti starosty, ředitele školy se nenechali odbít. Mě čekala pětihodinová cesta nazpátek a přemýšlení, co hlavního z předání PŠ ve Starém Městě si mám odnést. Nejvíce mi v hlavě rezonoval přívlastek – příjemné. Ze všech aktérů, kteří se starají o mládežnický volejbal ve Starém Městě, čišela radost z práce s mládeží. Neslyšel jsem žádné stěžování si na malý počet hráčů či hráček, na peníze. Celá diskuse byla o tom, jak celý systém dobře funguje a co ještě zlepšit. Kamkoliv přijedu a s kýmkoliv se volejbalově setkám, jsem vždy připraven čelit nespokojenosti, někdy větší a někdy menší. Tady to bylo jiné. Mluvili jsme příjemným tónem o příjemných věcech – volejbale.

Takže pětihodinovou cestu do Příbrami mi nekalilo přemýšlení, co všechno se kde dělá špatně, ale pocit, že jsem předal titul Partnerská škola ČVS příjemným lidem z příjemného města, školy, oddílu a volejbal je to, co ty lidi spojuje.

Autor: Jiří Zach - svazový trenér mládeže - chlapci