Volejbalový Šternberk buduje před sezonou nový tým, bude zkušenější

Rozporuplný byl z pohledu volejbalistek Sokola Šternberk minulý soutěžní ročník 2017/18. Zatímco mládež oddílu z nejmenšího ligového města sbírala jeden úspěch za druhým, když kadetky obhájily titul mistryň republiky a juniorky trochu překvapivě vybojovaly třetí místo, družstvo žen v seniorské extralize tápalo a nakonec obsadilo až devátou příčku bez účasti v kýženém play-off. Do nové sezony tak půjdou šternberské volejbalistky s kompletně obměněným kádrem, jenž má vzdorovat stále sílící konkurenci.

„Úspěchy naší mládeže nás samozřejmě těší a jsou znamením toho, že jdeme cílevědomě svou cestou výchovy talentů a jejich postupného zapracování do dospělého volejbalu,“ říká manažer TJ Sokol Šternberk Jiří Zemánek. „Bohužel se zatím ne zcela daří využít medailovou kvalitu juniorek a kadetek ve prospěch prvního týmu žen a také nás trápí značný úbytek hráček, které ne vždy zvládají přechod z mládežnických kategorií a kolem devatenáctého roku s vrcholovým volejbalem končí,“ upozorňuje Zemánek.

Pro nový ročník ženské extraligy 2018/19 proto podle jeho slov sokolský klub pozmění strategii a bude více sázet na zkušenost. „Je to dáno také tím, že konkurence půjde opět výrazně nahoru a v lize už prakticky nebude slabých soupeřů. Mohutně posiluje nástupnický subjekt po v posledních letech vždy beznadějně posledním VK Brno, výrazné posily hlásí také náš tradiční protivník Přerov. K tomu musíme připočíst i velmi nešťastný a dle mého názoru nedomyšlený systém soutěže, kdy se po dlouhodobé části extraligový peloton rozdělí na dvě čtyřčlenné skupiny a poslední dva týmy čekají od ledna už jen čtyři zápasy, které rozhodnou o účastníkovi baráže. Takovému osudu bychom se chtěli za každou cenu vyhnout,“ zdůrazňuje šternberský manažer.

Právě z těchto důvodů už v ženském kádru Sokola nebude v nadcházející sezoně k vidění tolik nových talentů jako v těch předchozích. „Je to na jedné straně škoda, protože chceme i nadále dávat šanci mladým, ale změna systému soutěže nás nutí pozměnit strategii. Proto se do družstva vracejí zkušená nahrávačka Eliška Ticháčková a smečařka Veronika Schandlová (za svobodna Mátlová) a hrající asistentkou trenéra bude další ostřílená smečařka Lenka Oborná. Z loňského kádru zůstávají pouze univerzálka Sandra Kotlabová a blokařka Eva Hudylivová. Budeme mít dvě libera, když k Báře Oborné přibude z Prahy Ivana Kaňková a z mladých hráček jsou tu Michaela Ambrožová, Ema Kneiflová a Viktorie Gogová,“ vypočítává Jiří Zemánek a doplňuje, že úkolem poskládat nový tým byl jako hlavní trenér pověřen zkušený slovenský profesionál Vladimír Sirvoň.

Ten má zatím za sebou dvě velké herní prověrky, když Sokolky pod jeho vedením nejprve na Slovensku ovládly Turnaj o pohár primátora mesta Trnava a poté pro změnu skončily v Olomouci na Tomi-Remont Cupu bez jediné výhry poslední. „Jsme spolu čtyři týdny, které jsme věnovali především nabírání fyzické kondice. Nový kádr z minulosti neznám, ale je vidět, že je zatím velmi úzký. Zůstává nám úkol posouvat mezi ženy mladé hráčky, na což jsem připravený a mám s tím zkušenosti, ale je třeba říct, že zatím není úplně kde brát. V tuto chvíli mám v kádru jednu blokařku, takže tým je třeba doplnit, ale čas letí,“ pojmenovává slabiny současného šternberského celku Sirvoň.

Tomu se nicméně postupně ve spolupráci s vedením daří družstvo personálně stabilizovat. „Jako první jsme si dali za úkol zabezpečit nahrávku, takže přišly Ticháčková a mladá Gogová, ke kterým by se ještě měla přidat Natálie Zemánková. Stejně tak je v osobách Báry Oborné a Kaňkové zajištěný post libera,“ konstatuje slovenský odborník.

Úvod jeho angažmá ve Šternberku měl vítězný nádech, když Sokol v Trnavě postupně zdolal domácí tým, Pezinok i Prešov a ovládl pořadí svého prvního turnajového vystoupení. „Je třeba přiznat, že úroveň slovenského ženského volejbalu je o poznání nižší než toho českého. Do Trnavy jsme si jeli hlavně zvýšit sebevědomí a podařilo se to nadmíru, ale rozdíl se projevil v Olomouci, kde už to v konkurenci domácích, Liberce, Olympu Praha a slovenského mistra z Bratislavy bylo jiné. Čeká nás tedy ještě hodně práce,“ uzavírá Vladimír Sirvoň.

Autor: Adam Fritscher