Musil Josef

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu Galerie hráčů a trenérů, Zasloužilý mistr sportu, držitel Medaile O. Koutského. V roce 2001 vyhlášen anketou ČVS nejlepším čs. volejbalistou 20. století a stejnou anketou FIVB vyhodnocen jako 5. nejlepší hráč světa. V roce 2004 uveden do Světové volejbalové síně slávy (Holyoke-Massachussets-USA). Držitel státních vyznamenání Za vynikající práci (1966) a Za zásluhy (2009).

Jméno a příjmení: Josef MUSIL

Volejbalová přezdívka: B U L D A

Datum narození: 3. července 1932 v Kostelní Lhotě u Poděbrad

Datum úmrtí: 26. srpna 2017 Praha

Charakteristika:
178 cm vysoký nahrávač Sokola Vysočany resp. Spartaku ČKD Stalingrad, ATK resp. ÚDA Praha, Slavie VŠ Praha a italských celků Modeny, Loretra a Faenzy, osminásobný mistr republiky a mistr Itálie 1970. V letech 1952 - 1968 reprezentant ČSR a ČSSR s účastí na dvou OH, pěti MS a čtyřech ME s celkovým ziskem 10 medailí (4 zlatých, 5 stříbrných a 1 bronzové). Trenér dorostenců VŠ Praha, extraligových žen Slavie Praha IPS a mužů Loreta.

Nahlédnutí do soukromí:
V Praze od roku 1946, vyučený typograf (ofsetový tiskař) a toto povolání vykonával po celou dobu své sportovní kariéry. Prvních 18 let ve Středočeské tiskárně a zbývající léta do důchodu v Ústředním informačním středisku pro jaderný výzkum. Svou profesi nezanechal ani při svém prvním zahraničním angažmá v Itálii (1968 - 1970), kde pracoval jako tiskař ve firmě bratrů Panini – majitelů stejnojmenného klubu v Modeně. Od roku 1956 ženatý, manželka Eva, syn Petr (ročník 1957, absolvent FTVS, asistent KTV ČVUT, v dorostu hráč RH Praha, v mužích Strojní fakulty Praha v Přeboru Prahy).

Sportovní a volejbalové začátky:
Od roku 1938 člen Sokola Kostelní Lhota s aktivitami v atletice, české házené, stolním tenisu, volejbalu a fotbalu, který hrál závodně za místní žáky. V roce 1946 se rodina přestěhovala do pražských Vysočan nedaleko sokolského Tyršova cvičiště a v roce 1947 byl (společně se starším bratrem Vladimírem) zařazen do volejbalového dorostu Sokola Vysočany, vedeného reprezentantem Josefem Češpivou. V roce 1948 získali v rámci XI. Všesokolského sletu v Praze titul dorosteneckého Přeborníka ČOS a v roce 1949 na MR staršího dorostu v Mostu titul svazového Přeborníka ČSR. Mezi spoluhráči v dorostu starší bratr Vladimír, Bárta, Bíbrle, Cír, Hanousek, Holub, Lukáš, Paleček, Pláteník, Šíma, Vávra, Velebil, Werner.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
Na soustředění mužské reprezentace ČSR v Třeboni byl poprvé pozván v roce 1951 a rozloučil se s ní na OH 1968 v Mexiku.

Vrcholné soutěže:

1952      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Václav Matiášek)
1955      1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti (trenér Josef Kozák)
1956      1. místo a zlatá medaile na MS v Paříži (trenér Josef Kozák)
1958      1. místo a zlatá medaile na ME v Praze (trenér Josef Kozák)
1960      2. místo a stříbrná medaile na MS v Rio de Janeiro (trenér Josef Kozák)
1962      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Josef Brož)
1963      5. místo na ME v Bukurešti (trenér Josef Brož)
1964      2. místo a stříbrná medaile na OH v Tokiu (trenér Josef Brož)
1966      1. místo a zlatá medaile na MS v Praze (trenér Václav Matiášek), zařazen do TOP šestky a vyhlášen nejlepším hráčem ME
1967      2. místo a stříbrná medaile na ME v Istanbulu (trenér Václav Matiášek)
1968      3. místo a bronzová medaile na OH v Mexiku (trenér Václav Matiášek)

Hráčské působení a úspěchy v zahraničí:
1968 - 1970 hráč Panini Modena v italské sérii A1, 4. místo v roce 1969, mistr Itálie 1970, trenérem prof. Franco Anderlini
1974 - 1975 hrající trenér Tombolini Loreto v italské sérii A1
1975 - 1976 hrající trenér Spem Faenza v italské sérii A1

Trenérské působení:
1970 - 1973 trenér starších dorostenců VŠ Praha, přeborníků republiky 1971
1977 - 1981 trenér extraligového družstva žen Slavie Praha IPS (4. místo v roce 1980)
1990 - 1992 trenér družstva mužů Tombolini Loreto v italské sérii B

FOTO:

Sběr volejbalových titulů a medailí zahájil J. M. v roce 1948, kdy se stal s dorostenci Sokola Vysočany v rámci 12. Všesokolského sletu v Praze Přeborníkem ČOS. Na kurtech Sokola Vinohrady titul získala sestava (na snímku nahoře zleva): Lukáš, Hanousek, Pláteník, Holub a Bárta, dole zleva Musil, Werner a Bíbrle. Jejich trenérem a vzorem byl reprezentant Josef Češpiva, který v tomto roce přivezl z prvního ME mužů v Římě zlatou medaili.

V roce 1950 startoval poprvé s družstvem mužů Sokola ČKD Stalingrad na MR v Jilemnici (4. místo). Na snímku z tohoto roku družstvo Stalingradu, které vzniklo v rámci sjednocení tělovýchovy spojením Sokola ČKD (Prosek) a Sokola Vysočany, zleva stojí hrající trenér Josef Češpiva, Vondřich, Škop, vedoucí družstva František Kavka, Průša, Liška, Matiášek a Mačura, dole zleva Karel Kavka, Lukáš, Malý, Květ, Musil a ležící rozhodčí Ladislav Modráček.

První mistrovský titul v mužích získal J. M. na vojně s týmem ÚDA Praha v roce 1953 a obhájil v roce následujícím, ze kterého je další snímek. Zleva stojí Paulus, Musil, Kučera, Kroužek, Fučík, Schwarzkopf, Karel Brož, Tesař a hrající trenér Josef Brož. Z mistrovského týmu chybí Josef Šorm.

Zisk prvního titulu Mistra světa v roce 1956 připomíná snímek našeho týmu po příletu z Paříže. Úplně nahoře stojí lékař výpravy MUDr. Josef Chrástek, pod ním Paulus a dále dvojice Purnoch - Schwarzkopf, Josef Brož - Paldus, Musil - Golian, Malý - Láznička, Karel Brož - Synovec, trenér Josef Kozák a dále hlavy jeho asistenta Jaroslava Fučíka, Tesaře a vedoucího výpravy dr. Otakara Koutského, pod nimi státní trenér Václav Matiášek a neznámý funkcionář.

Po vojně, tj. od roku 1955, se stal J. M. hráčem Slavie VŠ Praha, vydržel zde (s výjimkou angažmá v Itálii) až do roku 1972 a získal s ní dalších šest mistrovských titulů. Snímek týmu vysokoškoláků je z roku 1962, kdy skončili na 2. místě za Lokomotivou Praha a který byl pořízen na sportovišti „mistrů“, tj. na holešovickém Stadionu Karla Aksamita. Zleva stojí vedoucí družstva Václav Dolák, trenér ing. Břetislav Chvála, Zenker, Kemel, Chour, Purnoch, Humhal a Perušič, dole zleva Musil, Petr, Pospíšil, Stolařík a Malý.

K dalším významným trofejím J. M. patří stříbrná medaile z první „volejbalové“ olympiády v Tokiu 1964. Na snímku z Japonska je náš tým ve slušivých stejnokrojích, zleva stojí Musil, Paulus, trenér Josef Brož, Šmídl, Šorm, Čuda, Perušič a Humhal, dole zleva Schenk, Golian, Toman a Kop. Chybí žloutenkou postižený a v karanténě umístěný Labuda.

Druhý titul Mistra světa získal J. M. po deseti letech na MS 1966 v Praze a současně byl vyhodnocen nejlepším hráčem tohoto šampionátu. Na snímku z nové Sportovní haly ve Stromovce (dějiště finálových bojů) zleva stojí trenér Václav Matiášek, Šmídl, Petlák, Groessl, Mozr, Smolka, Musil a asistent trenéra Oldřich Kaplan, dole zleva Golian, Koudelka, Schenk, Kop, Labuda a Perušič.

S reprezentací se J. M. rozloučil v 36 letech ziskem bronzové medaile na OH 1968 v Mexiku a na dva roky byl uvolněn do klubu Panini Modena v italské sérii A1, se kterým získal v roce 1970 titul Mistra Itálie. Na snímku mistrovský celek Panini, v horní řadě dva ze tří bratrů Panini (první nalevo a napravo), klubových sponzorů a vlastníků tiskárny, kde J. M. dopoledne pracoval. Druhý zleva stojí trenér družstva prof. Anderlini, v dolní řadě první zleva J. Musil. Italové měli o jeho služby zájem i nadále, ale v rámci politické normalizace v ČSSR byl odvolán (jako řada dalších sportovních legionářů) se zdůvodněním, že není v zájmu našeho sportu vychovávat si na „západě“ konkurenci!

Autor: Zdeněk Vrbenský