6. MS muži 1966 – Praha (ČSSR) 30.8.-11.9.1966

1.	ČSSR hráči: Václav Šmídl, Bohumil Golian, Petr Kop, Boris Perušič, Vladimír Petlák, Pavel Schenk, Antonín Mozr, Josef Smolka, Zdeněk Groessl, Josef Labuda, Drahomír Koudelka, Josef Musil trenér - Václav Matiášek (as. Oldřich Kaplan)
2.	RUMUNSKO hráči: Nicolae Barbuta, Georghe Corbeanu, Zoltan Cozonici, Eduard Derzei, Aurel Dragan, Constantin Ganciu, Mihai Grigorovici, Horatiu Nicolau, Wilhelm Schreiber, Georghe Stoian, Mihai Terlici, Gabriel Udisteanu
3.	SSSR hráči: Ivan Bugajenkov, Nikolaj Burobin, Vladimir Ivanov, Vasja Kačarava, Vitalij Kovalenko, Valeri Kravčenko, Jevgenij Lapinskij, Jurij Pojarkov, Sanbek Suranbajev, Jurij Vengerovskij, Dimitrij Voskobojnikov trenér: J. Kleščev.
4.	NDR
5.	Japonsko
6.	Polsko
7.	Bulharsko
8.	Jugoslávie
9.	ČLR
10.	Maďarsko
11.	USA
12.	Nizozemí
13.	Brazílie
14.	Belgie
15.	Turecko
16.	Itálie
17.	Kuba
18.	Francie
19.	Finsko
20.	NSR
21.	Mongolsko
22.	Dánsko

 

ČSSR	- Jugoslávie	3:1 (8,-11,16,13) sk. A
	- ČLR	3:2 (-11,-8,11,14,11) sk. A
	- NSR	3:0 (3,1,5) sk. A
	- Itálie	3:0 (7,2,1) sk. A
	- Dánsko	3:0 (2,3,1) sk. A, 1. místo ve skupině
	- SSSR	3:2 (-14,12,9,-6,4) finálová skupina
	- Rumunsko	3:1 (11,6,-12,8) finálová skupina
	- Bulharsko	3:0 (11,13,16) finálová skupina
	- Polsko	3:1 (8,12,-14,8) finálová skupina
	- NDR	3:1 (13,11,-4,8) finálová skupina
	- Japonsko	2:3 (6,-9,1,-12,-10) finálová skupina

 

Rok 1966 byl pro náš mužský volejbal hodně důležitý. Vždyť podruhé v historii (a zatím naposledy) pořádáme mistrovství světa u nás! A co dalšího - pořád náš reprezentační výběr udržoval kontakt se světovou špičkou, pořád se ještě držel na stříbrném stupínku, ale cesta se klikatila. Soupeři rostli nejen výkonností, ale i co počtu. Už to nebylo jako před časem, kdy se na šampionát jednotlivé týmy hlásily. Po kongresu na olympijských hrách v Tokiu byly mezinárodní federací FIVB stanoveny počty - Evropa dostala osm míst, Asie pět, Amerika čtyři a Afrika tři. Čtařiadvacítku doplňovaly první tři celky z uplynulého mistrovství světa a pořadatel.

 

V šestašedesátém však Afrika svoji kvótu nevyčerpala, a tak se mezi nejlepší dostala Belgie a Finsko. Jaké vyhlídky se přisuzovaly favoritům? Trenér sborné Jurij Klesčev byl v prognózách velice přesný. Prohlásil, že největším soupeřem určitě bude Československo, ale zárověň hlásil - pozor na NDR! Přesto však sovětští volejbalisté patřili k nejvážnějším uchazečům o titul, který obhajovali. Navíc naše reprezentanty provázely, řekněme složité okolnosti. Trenér Matiášek vybral nejlepší, podařilo se mu přesvědčit Josefa Musila, aby znovu oblékl reprezentační dres, který odložil po olympijských hrách 1964 (ale v lize stále patřil mezi nejlepší), v průběhu přípravy se překvapivě vzdal reprezentace Karel Paulus. „Jako by snad cítil kolem sebe nedůvěru“, komentoval jeho čin trenér. Nic platno, Paulus, který trénoval jako nikdy a například v dosahu se dostal až na 304 cm (což byl při jeho malé postavě úctyhodný výkon), se na tomto mistrovství zařadil do historických postav ...

 

Ještě jedno musíme připomenout, než se pustíme do bojů na šampionátu. poprvé se hrálo podle nového pravidla, které povolovalo přesah bloků, což se zákonitě projevilo ve hře. A navíc jeden primát zdobil domácí průmysl. Hrálo se s míči GALA.

 

Trenér Matiášek nominoval Goliána, Groessla, Labudu, Mozera, Musila, Schenka, Kopa, Koudelku, Perušiče, Petláka, Smolku a Šmídla, bylo rozhodnuto, že dva další hráči - Svoboda a Procházka - doplní československý kolektiv po celou dobu mistrovství (zúčastní se tréninků, budou žít společně), ovšem bez nároku hrát.

 

Předposlední srpnový den 1966 se tedy na čtyřech místa Československa rozjely souboje nejlepších. V Praze, Nitře, Českých Budějovicích a v Jihlavě sledovaly zápasy o titul většinou zaplněné tribuny. Volejbal tehdy táhl a dá se říci, že MS skutečně žila celá naše sportovní obec příznivců.

 

Českoslovenští hráči měli na úvod za soupeře Jugoslávce. Střetnutí pro naše volejbalisty nebylo žádnou lehkou procházkou, pořádně se zapotili, než nepříjemného protivníka zdolali. Svoje samozřejmě sehrála nejen premiéra jako taková, ale navíc před vlastním publikem.

 

Další den se pokoušeli o náš skalp Číňané. A málem se jim to zdařilo! Prohráli jsme první dva sety (12:15, 8:15) a už se zdálo ... „Nastoupili Schenk, Golián, Kop, Šmídl, Musil a Koudelka. Proti vtipné a útočné tvrdé hře soupeře se snažili nasadit stejné zbraně - především chytrost. Zlepšila se i hra v poli a to vedlo k postupnému náskoku až na 10:3. Ale družstvo ČLR se nevzdalo, prokázalo stejné vlastnosti jako naši, kteří nakonec trochu znervózněli, a ujalo se vedení 11:10. Závěr setu však patřil nakonec přece jen československým odbíjenkářům ... K největším dramatů patřil čtvrtý set. Rozhodující náskok patřil československému družstvu až za stavu 11.8. Soupeř opět vyrovnal ... Vítězství 16:14 bylo doslova vydřené. Poslední sada skýtala prakticky stejný obraz jako čtvrtá. Za stavu 11:11 Golián lišácky ulil míč na polovinu soupeře. Jak se ukázalo, bylo to rozhodující. Znervóznělí hráči ČLR poslali pak tři smeče mimo hřiště!“ Uf, to jsme si oddechli společně s hráči ...

 

Pak přišli na řadu relativně slabší protivníci a po nich SSSR. To už bylo finále a my jsme, jako pořadatel, měli právo si úvodního soupeře vybrat. Zvolili jsme obhájce titulu. Bylo to šťastné rozhodnutí? Nakonec se ukázalo, že bylo. Sice opět v pětisetovém boji, ale přece jen jsme vyhráli! „V rozhodujícím, pátém setu československé družstvo využívá nečekaného zakolísání svého soupeře na začátku hry. Vede sice 2:0, Sovětský svaz vyrovnává, získává třetí bod, potom však následuje série deseti bodů pro Československo - 13:3, 13:4, 15:4. Za nepopsatelného jásotu zápas končí naším vítězstvím!“ Tolik citát z tehdejšího referátu v Československém sportu.

 

         

 

Pak před námi stojí Rumuni, Bulhaři, Poláci, obávaní hráči NDR. Se všemi si naše družstvo dokázalo poradit a krůček za krůčkem stoupalo vzhůru. Úvodní výhra nad sbornou znamenala pocit jistoty, který dával ohromnou sílu. Byla to nakonec zlatá síla, na tom pranic nezměnila ani závěrečná prohra československého týmu s Japonskem.

 

Stupně vítězů obsadili staří známí (Československo, SSSR, Rumunsko), tentokrát však v popřehazovaném pořadí. Co je však nejdůležitější - naši hráči stáli na stupínku nejvyšším. Na sbornou zbyla jen bronzová útěcha, těsně pod stupni skončili volejbalisté NDR.

 

MS ve znamení šestek (šesté v pořadí, rok 1966) přineslo našemu volejbalu obrovský úspěch. Bohužel poslední. Z dosavadních jedenácti MS jsme na prvních šesti byli vždy nejhůře druzí. Později už na nás medaile nezbývaly ...